Umění dospět - Vaccines vrací úder

Uznávám, že druhá řadovka britské indie kytarovky The Vaccines vyšla už loni v září a nejde zrovna o novinku. Přesto nebo právě proto, že ji česká hudební publicistika přešla bez povšimnutí, se k ní vrátím. Předloňský podzim se mi v rámci retrospektivního studia The National dostali do sluchátek tihle floutci obviňovaní z toho, že jsou výtvorem NME, Q a marketingu. It depends. Pro mě po delší době kytarovka s vypalovačkama, které nezapomenete hned, jak si je poslechnete. Z debutu What Did You Expect from Vaccines mi minimálně Lack of Understanding, All in White a Post Break-Up Sex vypálily nezhojitelnou stopu na emoční hard disk zmítaný věčnými pochybnostmi o smyslu bytí.

Zpátky. The Vaccines Come of Age. Vzorec zůstal stejný. Pohybujeme se na půdorysu 3,5 minutových songů, stopáž jedenáctitrackového alba je neotravných 39 minut. Zajímavá (rozuměj šukézní) barva Youngova hlasu, která na What Did You Expect from Vaccines jen místy prosakovala a dokopala mě k zapamatování, se dostává do popředí. Možná to znásobily ty tři operace hlasivek v krátkém sledu. K tomu se nabalilo country. No ne, vážně. Od Whiskeytown a Ryana Adamse se Vaccines dostali k Ethanu Johnsovi, který produkoval mj. první dvě výborné desky Kings of Leon. No na tu Johnsovic famílii si vůbec posviťte. Slavný syn ještě slavnějšího otce jim zkušeně poradil, aby natočili desku, kde vynikne to, co jim jde - hraní naživo. Žádný Autotune a vybírání nejčistších slov z padesáti pokusů. Výsledkem je čirá radost ze sebevědomí rock´n´rollové tlupy, která pochopila, že úspěch nespočívá v uznání rádoby všeznalých bloggerů a hudebních kritiků, ale spíš v upřímnosti sdělení, schopnosti vyvolat emoce (jakékoliv), v odpichu a lehkém potlačení ega.

Booklet s androgynníma holkama, v nichž máte poznat členy kapely, odkazuje k hlavnímu tématu desky - složitosti dospívání a hledání sebe sama. No a pokud se ptáte na jednotlivé tracky, nechám to na vás. Pro mě to začíná už úvodní No Hope, kde I wish I was comfortable in my own skin but the whole thing feels like an exercise, pokračuje kolotočářským fatal love songem It´s always you, kde snad i Chris Martin musí pochybovat, zda si vybral tu pravou. Z Ghost Townu, kde vás brnknou náznaky příbuzenského spojení kytaristy Vaccines Freddieho Cowana s Tomem Cowanem z The Horrors, skočíte do oceánu lží a u sedmého tracku Weirdo se sami sebe ptáte, jak je možné, že vlastně všichni řešíme to samé.

Poznámka pod čarou I.: Justine Youngu, rozmysli si to, být holkou není zrovna med a často nepomůže ani Prada a Givenchy.

Poznámka pod čarou II.: Jo a ještě si poslechněte Tiger Blood, kterou produkoval Albert Hammond ze Strokes.

It´s celebrate or ignore.