Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)
Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.
Láska... zvítězí (Cash Savage and The Last Drinks)
V řízné Pack Animals se Savage opře do bohorovného mužského šovinismu zosobněného radily, kteří už díky svému pohlaví vědí, že ženská na kytaru hrát neumí nebo aspoň ne správně.
Nedělejte zmatek: Allah-Las
Obrazy plující hlavou při poslechu dvanácti písní zhuštěných do půlhodiny lehce rozmazal horký vzduch a barvy tlumené palety neuchopitelně podtrhují nostalgii...
I Adore Life (Savages)
Možná vám to na první poslech nepřijde, ale druhá deska postpunkového revivalu Savages, to je téměř sbírka love songů. Asi si říkáte, takhle heavy písně o lásce...
Stěhovala jsem skříň a ztvrdla mi játra (Eva Olmerová)
Je pro mě ženskou verzí Filipa Topola, osudovou. Když tihle dva spustí, vypne mozek, srdce bije na poplach a svírá se žaludek. Vždycky si říkám, co je za tím?
Jemný záchvěv krásy (Živé kvety)
Je to album pro ty, co se aspoň občas zamyslí nad marností práce, která je stejně nebaví, pro ty, kteří ztratili svou cestu z dohledu.
Maria Peszek – žena zbraň
Divoká kočka, enfant terrible polské hudební scény, klukovsky svůdná čtyřicátnice s charismatickým hlasem.
The Bots – syrový teenage rock?
Kapela, která neskončila v garáži s babičkou coby největší fanynkou, ale jako předkapela Yeah Yeah Yeahs nebo Blur.
Umění dospět - Vaccines vrací úder
Uznávám, že druhá řadovka britské indie kytarovky The Vaccines vyšla už loni v září a nejde zrovna o novinku.
Sublimovaná melancholie Beach House
Dvojice Beach House slyší na slova dream pop a emo. Aspoň se to říká. Pondělní koncert předjímáme profilem.
Fanouškovská #1: Lee Hazlewood
„Zpívej, jako by ti bylo šestnáct a šla bys na rande s pětačtyřicetiletým řidičem kamionu.“ Seznamte se, Lee Hazlewood.