Vidláci ostří jak žiletka aneb Parchanti z Jihu
Takový to byl muž je zcela jistě začátkem nelítostné jízdy, při které bude lepší, když vám některé postavy nepřirostou příliš k srdci...
Čiň čertu dobře… (Doctor Strange: Zatracení)
Základem a společným jmenovatelem je přecenění vlastních sil. Strangeovo selhání potvrzuje pravidlo, že velcí lidé dělají velké chyby.
Střípky (Thor: Konec války)
Je zajímavé, kolik dobrého válka, ta vyhraná, přináší. Spousta lidí zemřela, truchlí se, ale konec bojů a útrap, na který se všichni těšili, je tady.
Líbačka s ďáblem na záchodě (Hellblazer: Vzlety a pády)
Dnešní doba antihrdinům nepřeje. Zlo se křiví do obhajitelné šedé zóny nejrůznějších výkladů, úhlů pohledu a staví tak všechny na stejnou úroveň.
Bůh přichází… (Venom: Rex)
Dallaský scenárista Donny Cates, který si udělal jméno na sériích Thanos a Doctor Strange, si v nové sérii připravuje půdu.
Zbabělci (Punisher: Svět sovětů)
Na první pohled se může zdát, že nový Punisher žádné zásadní změny nepřináší, ale je to právě zvláštní přátelství, které dává zádumčivému zabijákovi lidskou rovinu.
U Konce světa (Sandman: Konec světů)
Mistrovská komiksová série z přeplněného stolu Neila Gaimana o vládci snů dostala v osmém pokračování interludia, v nichž se hlavní protagonista pouze mihne.
Tátové a dcery (Thanos: Svatyně nuly)
Scenáristka předestírá klasickou story o původu, ale místo hrdinského eposu se zde z pokřiveného dítěte stává jedna z nejobávanějších vražedkyň vesmíru.
Praha - co víc si můžu přát (Batman: Svět)
Oslovování tvůrců, scenáristů a výtvarníků ze zemí, kde se jednotlivé příběhy odehrávají, je velice osvěžující.
Bledé tváře (Zelená krev 4 & 5)
Patetické dialogy obou bratrů i vysvětlování očividného jsou mnohem běžnější pro japonskou mangu, stejně tak zběsilá akce.
Studená válka vře i v postapokalyptické budoucnosti (Soudce Dredd 4)
Příběhy o Dreddovi, nejdrsnějším policistovi, soudci i vykonavateli rozsudku v jednom, patří k jedné z nejdéle zářících hvězd na komiksovém nebi.
Kdo se směje naposled (Batman: Tři Jokeři)
Vizuální stránka ovšem bere dech: podobně jako ve zmíněných Hodinách posledního soudu se Johns mačká v úhledných obdélnících a vypráví vizuálně.
Ve světě Netvory se schyluje k totálnímu střetu
Velkolepě pojatá fantasy sága Netvora se po dvouleté odmlce dočkala českého vydání čtvrtého svazku s podtitulem Vyvolená.
Pokleslá zábava (Lobo: Univerzální gladiátoři)
Parodování olympiád a nejrůznějších soutěží dovedených ad absurdum doplňuje spousta bočních a pro příběh podružných nápadů.
Doma je doma (Peter Parker Spectacular Spider-Man: Návrat domů)
Odedávna se mělo se za to, že právě to udělalo z nicky a šikanovaného nerda pozoruhodného člověka. Opak je pravdou.
Doktor Solfernus! (Doctor Strange: Město hříchu)
Doktor Strange vizuálně vždycky připomínal doktora Solferna z české klasiky Hrátky s čertem a místním čtenářům muselo vrtat hlavou, jestli tenkrát kreslíř Steve Ditko...
Temnota vábí (Batman Mikea Mignoly)
Povídky plné mystiky a hororu. Proč mystiky a hororu? Protože Mignola.
Šíleně smutná princezna (Wonder Woman: Mrtvá země)
Edice Black Label, která na zavedené superhrdiny nahlíží novým (dospělejším) způsobem, byl od DC geniální tah.
Prachy je to slovo nejkrásnější (Showman Killer)
Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii... Mocichtivý stařec vytvořil dítě z DNA surového zabijáka a matky s nulovou mentální aktivitou.
Vymývání mozků a ideje vedoucí ke zkáze (Čertův rypák a Tulipánek)
Příběhy Čertův rypák a Tulipánek na sebe nijak nenavazují, přesto spolu ladí prostředím i některými tématy.
Táta míchá kartami… (Masasumi Kakizaki a Zelená krev)
Série, jakkoliv poctivě vyprávěná, působí jako seriálový Deadwood přetřený japonským nátěrem. Nic extra originálního se v ní neděje, zato v ní není nouze o akci a nádherné obrazy.
Galactus symbolický (Silver Surfer: Podobenství)
Hlavním tahákem díla je bezpochyby Moebiova kresba. Sám Giraud přiznal, že kresba Silver Surfera pro něj byla velkou výzvou.
Czech Control (Sebevražedný oddíl: Výchova a trest)
Místo vězení nebo pobytu v Arkhamském ústavu musí bojovat proti obřím monstrům nebo anarchistům. To vše nyní pod kontrolou talentovaného českého scenáristy Aleše Kota.
Božské tělo (Wonder Woman: Tělo)
Naivní a mizerně zrežírovaný příběh plný nelogických zvratů a děsivých poselství mohl naznačovat, že komiksový předobraz taky za moc nestojí. Není to tak.