


Čiň čertu dobře… (Doctor Strange: Zatracení)
Základem a společným jmenovatelem je přecenění vlastních sil. Strangeovo selhání potvrzuje pravidlo, že velcí lidé dělají velké chyby.



Základem a společným jmenovatelem je přecenění vlastních sil. Strangeovo selhání potvrzuje pravidlo, že velcí lidé dělají velké chyby.



Dnešní doba antihrdinům nepřeje. Zlo se křiví do obhajitelné šedé zóny nejrůznějších výkladů, úhlů pohledu a staví tak všechny na stejnou úroveň.



Odedávna se mělo se za to, že právě to udělalo z nicky a šikanovaného nerda pozoruhodného člověka. Opak je pravdou.



Příběhy Čertův rypák a Tulipánek na sebe nijak nenavazují, přesto spolu ladí prostředím i některými tématy.



Série, jakkoliv poctivě vyprávěná, působí jako seriálový Deadwood přetřený japonským nátěrem. Nic extra originálního se v ní neděje, zato v ní není nouze o akci a nádherné obrazy.



Sociální sonda do duše města v některých ohledech připomíná seriálovou Špínu Baltimoru nebo Dům z karet.



Ohňostroj krve, vášní, zrady, intrik a pomsty odpálil slavný chilsko-francouzský scenárista Alejandro Jodorowsky společně s čínským výtvarníkem Dongzim Liuem.



Zelená krev nejvíc připomíná starý rodokaps, který se válel u prastrejdy na okně v kuchyni. Nostalgie přetřená kvalitním japonským nátěrem.



Čvachtavá příšera připomínající žaludek nebo výstup z temné dimenze připomínající konečník? Vizuální stránka je nasáklá ponurou atmosférou.



Na jednoduchém příběhu Eastman upouští páru nahromaděnou za roky, kdy musel koukat, jak se z jeho drsných mutantů stávají figurky na klíčenkách. Želvy Nindža, maso a krev.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.