Mikuláš | Články / Recenze | 26.08.2014
Živá voda z artéských studní dala vzniknout jedné z nejzajímavějších rapových nahrávek aktuálního roku. Elmo Kennedy aka Bones se zatím v duchu svého „I don't want a outcome“ úspěšně vyhýbá většímu mediálnímu zájmu, je ale otázkou, jak dlouho se mu jeho hra na schovávanou pod zemí bude ještě dařit. Kolektiv tvořený lidmi „SESH“ týmu či spřátelených kolektivů Hollow Squad a Waterboyz se v rámci scény celkově vyznačuje originálním zvukem, Bones ale může kromě hypnotické atmosféry dané výběrem typických instrumentálek i osobité flow zaujmout texty i obrazově.
Mladistvá, depresivní, přesto stoicky klidně podaná látka propletená odkazy k dětství prožitému v minulých dvou dekádách je spolu se zajímavými VHS klipy lákavým zábleskem v bahně současného rapového dění. Jestli jste přesyceni agresí a extroverzí, to, co dělá tenhle kluk, můžete vnímat jako vysvobození. Kdosi ho připodobnil ke jménům jako Yung Lean nebo Lil Ugly Mane, z určitého pohledu lze těmto srovnáním porozumět, ale zatímco Lean působí jako zmatený adolescent obklopený schopnými lidmi, Bonesovi se podařilo organicky vytvořit komplexnější a hlavně uvěřitelnější tvůrčí mikrosvět bez kompromisů. Krátká stopáž tracků a charakter užitého instrumentálu ve výsledku evokuje spíše útržky pocitů než monumentálně tesané kompozice, materiál je ovšem uspořádaný citlivě a měnící se nálady tečou posluchačem bez zádrhelů. Zvuková monotónnost posouvá rapovou nahrávku do lehce meditativního vyznění, silné kontrasty a exhibice nejsou na programu. Při poslechu této nahrávky můžete mít pocit určité izolovanosti autora, který si vytvořil vlastní intimní virtuální prostor, mimo jehož hranice se nevydává. Překvapivě ale Bones zároveň ve spojení s lidmi jako Xavier Wulf (Hollow Squad) nebo Chris Travis (Waterboyz) vytvořil skutečně silný proud, který vyvěrá na povrch při intenzivních koncertech, kde dochází k nečekaně divokému ztělesněnífyzičnění virtuálního fenoménu. Elmo Kennedy působí jako introvertní tvůrce stojící zdánlivě mimo „rapgame“, která zde nefiguruje jako platforma udávající pravidla a styl, ale jako možnost oslovit navzdory odlišnému přístupu i vizuální prezentaci všechny bez rozdílu.
Podobný pocit z talentovaného white trash outsiderství jsem měl v roce 2010 u Salem a jejich alba King Night, kterým celá paráda fakticky odstartovala a bohužel taky rychle skončila. Deadboy nepůsobí jako vystřelená světlice, ale v klidu rozvíjí a korunuje všechno, co Bones za poslední roky vydal. Nezbývá než vyčkat, co ještě životodárná voda přinese.
Bones – Deadboy (DIY, 2014)
www.teamsesh.com
celé album tady
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.