Články / Reporty

Almost like in Almost Famous

Almost like in Almost Famous

waghiss666 | Články / Reporty | 18.02.2014

Pokud zvládnete vidět domácí kapelu plus minus desetkrát a ze dvou metrů od mikrofonu opakovaně plakat, pokaždé v jinou chvíli, je vymalováno. A pokud koncert dělá jeden z autorů Prolomit Ledy, není co řešit. Nakonec i třetí vystupující může příjemně překvapit.

Zvukovému pultu vládl Shusta a souboj s vyzyvateli Illegal Illusion vyhrál. Sám jsem byl překvapený, jak hlučný a bolavý, ale zároveň srozumitelný zvuk zněl tak malým klubem. Krk Matějova telátka cestuje směr východní china častěji než Botova obvázaná pravačka, pódium je malé, a oči přesto neví, na čem ulpět. Autopilots navádí ke zněžnění křupavou kytaru a řezavý hlas, čemuž se obrovský činel vzepře. V protisměru, ale do stejného cíle: Škubalova středu. Stane se to vždycky, jen jindy, a tentokrát slzné kanálky uvolní refrén Fingerprints. Ten, co by strčil do kapsy kdejakou hopsandu, jen by nesměl být tak nahlas. Je na posluchači, zda najde pod rachotem krásu, oni neuhnou ani o krok. Nejhlasitější bubeník je stejné klišé, jako že je Bowle chameleón, ukažte mi ale jiného mastodonta, co zvládá ve švihu od hlavy pustit paličku a ještě dohrát přechod. „OK, máme tu jeden cover. A nebude to ten co znáte, hehe…“ Nasadit helmu. Konečně! Jestli totiž existuje kapela, jejíž skladbu by si Ill Ill mohli na pár momentů přivlastnit, nepasuje mi sem dnes večer nikdo líp než Page Hamilton.

Social Party. Zvukovka, šíleně groteskní nápěv Znám jednu starou zahradu a šup z pohádky do bolesti. To neřve nikdo vzadu, to řve basák, v agonii tříská do strun a mikrofon nepotřebuje, zato bubeníkovi se šiknou všechny. U ťukání dohání chybějící šťávu a koule Crack, jeho kytarová hra na slepou bábu s potem v očích plodí jeden parádní riff za druhým, i když všechny v odstínech černé nebo ještě temnější. Poděkuje a omlouvá se za nevydanou desku. A pak už mi znovu štěká do tváře a odér piva z jeho dechu spolu s nehraným tančením umocňuje špínu a tma. Když je hlad, musí umění stranou. Poprvé za svůj život jsem svědkem využití kvákadla na něco jiného než blbosti a onanie. Koncerty jsou lepší než deska, teď už taky potvrzuju a doufám, že Godzilla, Knight Rider & Terminator ve finále nezmění název. Proč taky?

Přání Argonautů bylo „hrát obyčenskej rock, žádný složitosti, prostě jednoduchý pisničky, který každýho chytnou u srdíčka“. A já jásám. Jaké to bylo bez nového bubeníka Jardy netuším, s ním to ale má tu správnou sílu. Takovou, až padají činely. Stoner rock je vždycky fajn, texty česky, jen hlasy přehlušují hrubým zvukem zabalené písničky. Funguje to doma i z pódia. Pískot v uších ustává a já si broukám refrény až do rána. „Konečně bigbít, do piči!“

Info

Illegal Illusion + Social Party + Argonaut
15. 2. 2014
Plan B Hardcore Café, Ostrava

foto © Kuba Olejníček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.