Články / Reporty

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková | Články / Reporty | 22.02.2024

„Je prostředek týdne a vy jste přišli včas i na předskokana. To je cool,” uvádí Nick Carpenter, vystupující jako Medium Build, večer koncertu britské zpěvačky Holly Humberstone v pražském Rock Café. V minimalistickém vystoupení sází jen na kytaru a reverb, zbytek kapely nechal za oceánem v domovských Státech a pro pomalé skladby plné melancholie a rozervanosti to vypadá jako slibné aranžmá.

Jenomže Medium Build to celé hodně prožívá, nejspíš nejvíc ze všech v sále. Rychle sklouzne ke zbytečně intenzivnímu zpěvu, který u soft skladeb působí nejistě až komicky, a v kombinaci s neustálými průpovídkami, které trvají skoro stejně dlouho jako písničky, tak první vystoupení končí trochu rozpačitě. Naštěstí to není o něm.

Hlavní interpretka má mnohem jasnější představu o tom, co je autentické a nejvíc funguje. Holly Humberstone se vypovídat nepotřebuje, stačí jí opřít se o setlist napráskaný kombinací starších singlů, materiálu z loňského dlouhohrajícího debutu Paint My Bedroom Black i úplně nového singlu Dive a na minutu přesně se pustit do indiepopové jistoty.

Přesunutí z původní MeetFactory do menšího Rock Café Humberstone prospělo. Intimnější prostředí se k textům připomínajícím deníkové záznamy hodí a potemnělý interiér evokuje onen pokoj z názvu alba i stejnojmenné první skladby.

„Now, with the windows down/I am reborn in the ever-fading light/I'm gonna paint my bedroom black/I'm gonna turn my music up/I'm gonna drown you out tonight,” zpívá Humberstone do energické melodie a nastavuje tempo na zbytek koncertu, během kterého se občas dostane i do rockovějších poloh jako u Scarlett a živelné aranže navlékne i původně klidnějším trackům The Walls Are Way Too Thin nebo Falling Asleep at the Wheel.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Jen párkrát ho vystřídá snovou atmosférou u balady Kissing in Swimming Pool nebo London Is Lonely, to je taky jeden z mála okamžiků, kdy nabídne berličku k tomu, o čem song je, a vzpomíná, jak bylo těžké se ve dvaceti přestěhovat do velkoměsta, nikoho neznat a zažívat všechen ten stesk po blízkých. „I’m just going through something,” zpívá odhodlaně v refrénu Cocoon a vlastně tím shrnuje celý koncert a svým způsobem i pocity mladé generace. Jenom je škoda, že si zvukaři nedali větší práci s nastavením vokálů, které se při intimním promlouvání v mixu utápěly.

Koncert Holly Humberstone je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe. Exkurz do metaforického pokoje, kde se to všechno děje, je nestrojený a upřímný a čtyřiadvacetiletá Britka ho navíc vede energicky a bez patosu. Osamělý disociační večer s deníkem a smutnými písničkami se díky tomu mění na sleepover s kamarádkami, kde se i těm nejtěžší tématům dá nakonec zasmát.

Info

Holly Humberstone (uk) + Medium Build (us)
21. 2. Rock Café, Praha

foto © Katarzyna Wolf

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace