Články / Reporty

Jazzový přístav, rocková loď (Marc Ribot's Ceramic Dog)

Jazzový přístav, rocková loď (Marc Ribot's Ceramic Dog)

Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 21.01.2024

Na dveřích velký nápis „SOLD OUT“ a za nimi masa lidí. Kolem žilkami ledové námrazy pokrytých francouzských oken lodě poklidně brázdí Vltavu a pražský klub Jazz Dock tone v útulném osvětlení hrstky světel. Evropské turné k nové desce Connection do tohoto přístavu přivedlo kapelu Marc Ribot's Ceramic Dog, která ukázala, čím vším se může z různých úhlů pohledu i poslechu nahlížený rock stát v rukou tria jazzmanů.

Kapela sice nese název Marc Ribot's Ceramic Dog, ovšem o keramického psíka pomáhali kytaristovi Ribotovi na albu i během koncertu zdárně pečovat rovněž na bicí soupravu hrající Ches Smith a mezi baskytarou, elektrickou kytarou, bicími a synťákem těkající Shahzad Ismaily. A do hudby Ceramic Dog se propisovalo angažmá všech tří muzikantů v rozličných jazzových, experimentálních a samozřejmě i experimentálně-jazzových projektech (například Smith se objevil na albech Johna Zorna, Xiu Xiu či Secret Chiefs 3). Pestrost se navíc projevila i na vizáži publika – od slušňáckých košil a sak až po trička s logem kapely Meshuggah.

Jednotlivé skladby se lišily v náladě i energii, do všech se navíc povedlo dostat upřímně působící emoce. O svém kytarovém umu Ribot nikoho přesvědčovat nemusel, o něm svědčila jak jeho úctyhodná diskografie, tak živelná sóla na místě samém. Nicméně projevil se též jako citlivý zpěvák, jemuž nejlépe slušela poloha až bluesové deklamace. „This is one of our many manifestos,“ uvedl s úsměvem na rtech skladbu Ecstasy. Ostatně možná právě proto, že zpěv není Ribotovým primárním nástrojem, se mu skrze něj povedlo do skladeb vnést díl až punkové syrovosti. U kytary totiž ani při rychlejších a přímočařejších riffech nezastřel svou precizní virtuozitu.

Dodejme, že prostory mohou mít svébytný genius loci a umocnit tak atmosféru hudby. Najdou se však i takové, které atmosféru naopak umenšují a současně tím znemožňují oddat se posluchači bdělému snění, odplout svůdným mořem rytmů, melodií a harmonií kamsi jinam. A přístavní Jazz Dock žel spadal do druhé kategorie. Posluchač zůstal ukotven, odplutí se nekonalo. Vepředu byla místa na sezení, vzadu na stání. A stál-li člověk na malé ploše k tomu určené kdekoli, stál špatně. Všude zavazel, všude jej bylo plno a musel se tedy neustále posunovat. „Everytime I stand, they just need me to go away,“ zaznělo z publika.

Nicméně na rozdíl od lidí proudila hudba prostorem ladně a bezproblémově. Ať již v jemných pasážích, kdy Ribot coby solitér vybrnkával na kytaru a s pokorným soustředěním pronášel do ztichlého sálu verše Allena Ginsberga, či v závěrečné a patřičně nejenergičtější skladbě. „This one is for the dancers!“ opatřili Ceramic Dog koncert nikoli závěrečnou tečkou, nýbrž oslavným vykřičníkem. Vykřičníkem, jehož dolní drobná tečka byla umně jazzová a ji převyšující čárka bodře a neurvale rocková.

Info

Marc Ribot's Ceramic Dog (us)
20. 1. 2024 Jazz Dock, Praha

foto © Mark Sheldon

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace