Popluh | Články / Reporty | 03.04.2014
Do Prahy dorazil italský pianista a skladatel moderní vážné hudby Ludovico Einaudi. Mistr minimalistických kompozic, který se nebojí ani popovějších pasáží a různých experimentů s world music i elektronikou, se Praze představil na apríla, ale žádná sranda to nebyla.
Bývalý Palác kultury prošel sice modernizací názvu na Kongresové centrum, to je ale taky poslední modernizace, která je na něm vidět. Socialistický moloch s nevkusným zažloutlým vnitřním obkladem není zrovna estetickým zážitkem, nicméně koncert se vyznačoval spíše decentním osvětlením a skvělou atmosférou, která odvedla pozornost od prostředí. Einaudi nastoupil společně s šestičlennou doprovodnou kapelou, která zahrnovala perkuse, smyčce, basu i v soudobé vážné hudbě oblíbené zapojení elektroniky do podkresu skladeb. A pohltil hned od začátku. Vzletný melodický klavír podpořený violoncelly i masivními bicími se okamžitě zaryl do kůže a koncert byl strhující od prvního tónu po celou první část, kterou zhruba po hodině ukončil odchod doprovodné kapely.
Poté se mistr ujal „slova“ sám a nabídl skvělou lekci ze hry na klavír, kdy dokázal ukolébat, aby si pak chytře zvolenou změnou melodie či rytmu přitáhl diváckou pozornost zpátky. Diváckou pozornost, která zvlášť u dále sedících diváků obrovského sálu lítala všude možně. Místo Euinaudiho a jeho nástroje jste viděli jen rozmazanou skvrnu a lesknoucí se pleš? Nevadí. Stačilo zavřít oči a Italovy prsty vám šeptaly do uší, na čemž měl zásluhu i skvělý zvuk v tichých i výbušných pasážích. Euinaudi ošklivý pomník architektury i kultury socialismu svými magickými prsty během chvíle přemazal na klášter poblíž Verony, kde nahrál své poslední album In a Time Lapse, které přivezl představit. Stačilo jen zavřít oči a naslouchat.
Člověk ani nepostřehl, že se postupně vrátil zbytek kapely, aby koncert dovedl do třaskavého finále a po ovacích vestoje i k následnému přídavku. V něm Einaudi potvrdil, že mu není cizí ani líbivější hudba a poprockové aranže, které spojil se svojí zkušeností s tvorbou soundtracků. Výsledkem byl Kongresák na nohou tleskající do rytmu, netypický, ale výborný zážitek z koncertu minimalistické vážné hudby.
Ludovico Einaudi (it)
1. 4.2014, Kongresové centrum, Praha
foto © Zdenko Hanout
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.