Články / Reporty

Slet čarodějnic, pradlen a slepic (Värttinä)

Slet čarodějnic, pradlen a slepic (Värttinä)

Akana | Články / Reporty | 28.05.2017

Za těch třináct let, co mě míjela domácí živá vystoupení skupiny Värttinä, bych málem zapomněl, jaké návaly čiré euforie jsou tyto velvyslankyně finské world music schopné do publika nahrnout. Bylo více než příjemné ten letitý poznatek oprášit.

Moje poslední setkání s kapelou se v roce 2004 shodou okolností odehrálo v rámci prvního ročníku Mezinárodního víkendu žen, tedy stejné akce, pod jejíž záštitou dorazila do Lucerny i letos. Podoba souboru se ovšem od tehdejšího koncertu v Abatonu výrazně proměnila. Z pánské instrumentální sekce nezůstal kámen na kameni a došlo i k jejímu razantnímu zeštíhlení. V souvislosti s akustičtější, kořenům bližší polohou posledních dvou alb je to docela logické, přesto mě absence bicí soupravy na pódiu poněkud zaskočila. Sestava tvořená perkusistou a dvěma současnými oporami týmu Mattim Laitinenem (strunné nástroje) a Lassim Logrenem (housle, doprovodný vokál) působila skoro provizorním dojmem, ale záhy se ukázalo, že komornější line-up nevylučuje pořádně energickou jízdu.

Tou nejzásadnější složkou magie Värttinä totiž stále zůstává vokální spřežení ústřední dámské trojice. Tu dnes tvoří vedoucí a poslední zakládající členka kapely Mari Kaasinen, Susan Aho, kterou jsme mohli rovněž vidět na všech dosavadních koncertech u nás, a služebně nejmladší Karoliina Kantelinen, jež před pěti lety nahradila Johannu Virtanen. Slovo nahradila ovšem berte s rezervou, protože vystudovaná etnomuzikoložka se pro Värttinä stala neocenitelnou posilou po tvůrčí i interpretační stránce. Na pódiu je jí plno, ke zpěvu přidává i hru na finské kantele, se Susan Aho se dělí o slovní kontakt s publikem.

Každé hudební vystoupení je show a míru upřímnosti nejrůznějších variací na téma „nejlepší publikum na světě“ lze většinou jen těžko posoudit. V tomto případě byste mi ale jen těžko vyvraceli přesvědčení, že nevěřícné výrazy na tvářích všech tří zpěvaček a jejich uznalá gesta směrem k publiku byly naprosto nelíčené. Návštěvnost určitě nedosáhla stropu, dav byl v Lucerna Music Baru příjemně propustný, ale ovace, jaké se strhly hned po úvodní skladbě Laiska, dámám zjevně vyrážely dech. Naštěstí ne natolik, aby jejich strhující pěvecká čísla oscilující mezi pronikavě ječivými trojhlasy a jemnými sólovými okénky, ztratila cokoli na přesvědčivosti, technické dokonalosti a emocionální síle.

Jak uvedla Mari Kaasinen v rozhovoru pro květnové UNI, kapela běžně přizpůsobuje setlist atmosféře daného vystoupení. To je možná důvod, proč tentokrát nezazněla jedna ze stěžejních položek repertoáru, úchvatný svatební hymnus Kylä vuotti uutta kuuta, a v závěru i přídavku dostaly přednost skočnější tutovky Tumala, Katariina nebo pro sbor publika tradičně přichystaná Seelinnikoi. Nemálo prostoru dostalo zatím poslední album Viena, z něhož zaznělo to nejlepší: rozpustilá Otavaiset, melodicky nadýchaná Tietäväinen, Ukonlammas, uvedená instruktáží, kterak rituálně vstřebat mocnou energii blesku, a především uhrančivá Raijan joiku, nejnovější přírůstek do sbírky a capella zpívaných písní, rozšiřované s každou novou deskou. Ze starších zástupců této části repertoáru nemohla chybět Aitara s obligátním „praním“ svršků pánů z publika, naopak další čistě vokální trvalka Kappee se dočkala překvapivé, ale velmi slušivé instrumentální podpory.

fotogalerie z koncertu tady

Herecké etudy, jako je ta z písně Aitara, jsou nedílnou součástí koncertů Värttinä, ale tentokrát, nabuzené energií z hlediště, se do nich zpěvačky pokládaly s mimořádnou vervou. Z jejich čarodějnických rejů v Aijö mě snad ještě nikdy tak nemrazilo, při sebeshazujícím „slepičím úletu“ ve skladbě Kanaset zase dámy překvapovaly a rozesmávaly samy sebe. Fantasticky vygradovaným vokálním závěrem uhranula píseň Iro, nechyběla instrumentální vsuvka Kiri, návštěvníky Lucerny rovněž bouřlivě aplaudovaná.

Koncert měl perfektně domyšlenou dramaturgii, přitom oplýval málo vídanou bezprostředností a uvolněností. Bravurní pěvecké i instrumentální výkony bez akademické suchopárnosti, humor bez kolotočářského podbízení, večer, který nemohl skončit jinak než družnou autogramiádou přímo u pódia. Värttinä už v Čechách odehráli nemálo koncertů a mají tu stabilní okruh věrných příznivců. O to cennější je zjištění, že se obě strany dokážou i po letech navzájem překvapit a nadchnout. A když se to podařilo v celkem tradičním prostředí Lucerna Music Baru, jaký to teprve musel být nevšední zážitek v jeskyni Výpustek v Moravském krasu, kam skupina zamířila o dva dny později na benefiční festival Cave Beat.

O nadprůměrně vstřícné náladě přítomných hudebních nadšenců svědčilo i přijetí domácích předskokanů BraAgas, které mělo daleko ke zdvořilému aplauzu. Seskupení pěti zpěvaček a instrumentalistek a jednoho hráče na akustickou baskytaru, věnující se už řadu let zpracovávání středověkých a lidových písní ze Středomoří, Balkánu i Skandinávie, publikum ukázkově „rozdělalo“. Sérií severských písní, mezi nimiž nechyběla ani finská Tuli, vyladili BraAgas atmosféru na tu správnou hladinu, ale skvěle zabíraly i skladby z iberských krajů Mirandy a Galicie nebo turecká balada Dere Gelyior. Hlavní chod večera i support tudíž jednoznačně za jedna, podtrženo kolikrát chcete.

Info

Värttinä (fin)
25. 5. 2017 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková 22.02.2024

Koncert je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe.

Brutalita v croptopu (Knocked Loose & Deafheaven)

Marek Hadrbolec 21.02.2024

„I wanna to see all of you stage dive!“ Bryan Garris dává povel a mosheři se sápou na půlkruhové pódium, jen aby na jeho druhé straně přistáli do propletence hlav,…

Řev tříští mramor (Napalm Death)

Kryštof Kočtář 15.02.2024

Agresivní diktát prokládaly milé pauzy, kdy Barney Greenway přítomné vzýval k odmítnutí nenávisti ve prospěch solidarity či hledal majitele nalezeného mobilu.

Cit pro pochmurnost (Of the Wand And the Moon)

Kryštof Kočtář 07.02.2024

Kim Larsen z Of the Wand & the Moon přiznaně kráčí po cestě, kterou vyšlapal legendární projekt Death in June. Někdy je tento krok jistý, jindy méně...

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Marek Hadrbolec 07.02.2024

„Praha je asi moje nejoblíbenější město v Evropě,“ deklaruje Russell Bussey, zatímco neúnavně poskakuje po pódiu a bez ustání burcuje publikum k větší aktivitě.

Architekti metalcoru (Architects & co.)

Timon Láska 06.02.2024

Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod.

Slow travel CTM 2024

Andrea Bodnárová 04.02.2024

Fronta u Betonhalle je úctyhodná a uvnitř je téměř nedýchatelno. CTM otevírají Moundabout, dva týpci, co zpívají o mrtvolách v rašeliništích.

Přivolat Bestii ohněm (Mörghuul)

Marek Hadrbolec 04.02.2024

Podium zdobí dva obrácené kříže a čtveřice svíček. Dav lidí pod ním netrpělivě vyhlíží příchod Bestie...

Nejlepší texty Full Moonu 2023: Já na Brno, Brno na mě

Jakub Zbořil 31.01.2024

První koncerty jsem viděl v dnes už zaniklém klubu Boro koncem střední školy. Tehdy jsem neměl tušení, že taková podzemnická scéna v Česku vůbec existuje... Scéna - Brno!

Eurosonic Noorgerslag 2024: Takhle by to šlo

Jakub Béreš, Michal Pařízek 31.01.2024

Největší evropský showcase festival a konference je pravidelně prvním místem v novém roce, kde se potkávají hudební profesionálové – od bookerů největších festivalů po zástupce malých nezávislých kapel i médií.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace