Články / Reporty

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec | Články / Reporty | 25.04.2024

Krok po kroku. Atmosférou naplněný black metal přitahuje posluchače jako střed černé díry. Pomalu, píseň po písni, bez šance se vymanit. Další salva blastbeatů, další krok černých siluet blíž k pódiu. A v centru všeho jsou ukrajinští White Ward.

Jejich hudba se rozpíná a objímá všechny přítomné. Na více než hodinu vytlačují White Ward myšlenky na cokoliv jiného pryč ze sálu. Stejně snadno, jako skladby vyplňují prostor, vyplňuje i kapela svůj hrací čas. Temný žalozpěv nad ztrátou lidskosti doplňuje melancholickými mezihrami a progresivnější kytarou. Přestože zní pro White Ward typický saxofon dnes jen ze samplů, působí prodlevy vyplněné jeho tesknými tóny přirozeně. A díky tomu, že se míra tlaku a tempo proměňují v přirozených vlnách, vyhýbá se čtveřice nástrahám stereotypu a nudy.

Ostré bzučení kytary a agresivní bicí doprovází freneticky blikající stroboskop, v intermezzu hudebníky zahalí hřejivě modré a žluté reflektory. Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru. Naopak zvuk je zcela reálný, vytříbený, zaslechnout v běsnění nástrojů zabručení basové struny je radost.

Zatímco saxofon zní pouze ze záznamu, druhá kytara předkapely Three Eyes of The void odehrála celý set z úkrytu za jedním z bílých sloupů. Kytaristy si někteří posluchači až do konce setu nevšimli, přesto hrála spolupráce kytar v atmosferickém blacku polsko-ukrajinské sestavy zásadní roli. Právě melodické kytarové linky ozvláštnily přímočarý set. Ten sice nedosahoval nápaditosti headlinera, k nastolení správné nálady ale postačil.

Když se Three Eyes of the Void poprvé vydali do blastbeatového sprintu, působilo to, že bubeník a silně nazvučený kopák zůstávají o půl doby dozadu. Při dalším zrychlení už ale paličky rozmetaly nejistotu a vše do sebe zapadlo. Nic nového ve světě metalu, přesto byla hlavním dojmem na konci setu spokojenost.

Vystoupení White Ward předcházelo několik minut, kdy nervózně působící kapela posedávala na pódiu a čekala, až někdo mávne startovním praporkem. S prvními tóny se ale proměňuje v sebejisté médium, skrze které proudí ven pečlivě vystavěná metalová bouře. Bouře, která zvedá nad hlavy publika ukrajinskou vlajku a která končí dlouhým hromobitím potlesku.

Info

foto © Marek Hadrbolec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace