Investigativní dokument Pachová stopa

Je spáchán zločin. Na místo činu přijíždějí kriminalisté se služebním psem, ten zavětří a neomylně je dovede ideálně přímo k pachateli, který je tak záhy a bez všech pochybností usvědčen. Tahle scéna bohužel není jen oblíbenou dějovou zkratkou autorů detektivek, ale realitou, která dost možná dostala za mříže stovky odsouzených nevinných s vysokými tresty. Pozitivní pachová stopa totiž bývá v české justici považována za zásadní důkaz, postačující k odsouzení bez dalších, nebo i navzdory dalším důkazům. Obětí může být doslova každý. Klíčovou roli hraje pes – a jeho pán. Na tenhle alarmující problém upozorňuje nejnovější celovečerní film Zuzany Piussi Pachová stopa.

Dokument Pachová stopa, který vznikal přes tři roky, byl poprvé uveden na letošním MFDF Ji.hlava, kde vzbudil značnou pozornost a velmi příznivé ohlasy. Do kin vstoupí 30. ledna 2025. Jak název předznamenává, tématem filmu je pachová stopa – jeden z nejkontroverznějších důkazních postupů trestního řízení. Kořeny této metody sahají do sovětského aparátu, odkud jej převzala východoněmecká tajná policie STASI a během 70. let minulého století z ní vyvinula i psychologicky účinný nástroj na potírání disentu. Málokdo ví, že v České republice může být člověk uznán vinným pouze na základě pachové identifikace a odsouzen k dlouholetému vězení. Otazníky nad metodou a zejména výkonem její praxe u nás vzbuzuje fakt, že v řadě případů byli lidé, které usvědčila pachová stopa, později shledáni nevinnými nebo se dokonce ukázalo, že na místě činu vůbec nebyli. Ačkoliv se po rostoucí kritice pachová identifikace používá stále méně, ve věznicích tráví své životy možná stovky nevinných lidí, kteří marně usilují o obnovu procesů k přezkoumání svých dlouhých trestů.

Režisérka Zuzana Piussi ve filmu sleduje příběhy justičních omylů nebo lidí, kteří sedí ve vězení s dlouhými tresty a usilují o obnovu procesu. Zblízka se zabývá případy několika, většinou brutálních, trestných činů, ve kterých hrála klíčovou roli právě pachová stopa. Do dramatických příběhů nahlíží i skrze policejní archivy, zdrojem často paradoxních faktů jsou vyšetřovací a soudní spisy.

Rezervoár případů čerpala autorka mimo jiné z dlouhodobé aktivity spolku Šalamoun, který letos slaví třicet let existence a který – v návaznosti na odkaz disentu – hájí práva nespravedlivě stíhaných či odsouzených. Jeho zakladatel, bývalý disident John Bok a jeho současný předseda Václav Peričevič jsou rovněž protagonisty filmu a propojují jednotlivé případy a souvislosti.