Le Guess Who? 2025: To nejlepší

Tradiční akce roku, letos po devatenácté. Tedy ne pro nás, ale pro pořadatele, které příští rok čeká výročí, což bude poměrně těžká práce, vzhledem k tomu, že svou akci posouvají téměř každý rok výš a výš. Každopádně letošní program opět dotažený ad maxima, směrem do mnoha světových stran, až se možná někomu mohlo zdát, že písničky a jistoty z nabídky v podstatě vymizely. Nezmizely, schovaly se. Opět spousta unikátních vystoupení i konceptů, opět spousta zajímavých návratů, včetně rozčilujících surprise slotů jmen, která opravdu nikdo neoznámil, dokud... nevylezla na stage (Destroyer, Bendik Giske, Los Thuthanaka nebo Gilla Band). Níže pár skromných i dojatých reflexí, podrobný report v lednovém čísle.

LUCIA BANÁKOVÁ (FULL MOON, JEDNOTA)

Zaäar v kostole a Prostitute

upsammy & Valentina Magletti

Mopcut ft. MC Dälek

Daniela Pes x Iosonouncane

Hüma Utku presents Dracones

Attila Csihar x Igor Cavalera

Ziúr

Špeciálne ocenenie: hlášky v group chate, magnificentnosť komplexu Tivoli, červené víno, moja neschopnosť vybrať len päť vecí a ešte ich aj nejak zoradiť...

DAVID ČAJČÍK (HEARTNOIZE)

Jakkoliv je Le Guess Who? na Instagramu známější svými osvícenými kostelními loděmi či prestižními sály v komplexu Tivoli, letos se zlato skrývalo na mnohem víc low key místech. Barevný soundsystem Picó, tradice kolumbijské street scény, ozvučil potem nasáklou kickboxovou tělocvičnu. Odpolední párty v záři světel, s DIY stánkem s arepas a atmosférou, která mi kolumbijské parties rozhodně připomněla. Jenže na druhé straně světa je hlasitost o poznání méně snesitelnelná.

Podobný záměr, že ne všechny koncerty musí být perfektní (čti posh), byl znát i v jinak nenápadném foyer sálu Pandora. Jako vždy geniální Kelman Duran, excelentní Kathryn Mohr (doražte 11. 11. do MeetFactory) nebo improvizované vystoupení Lido Pimienta s jejím manželem Masem Ayou patřily k vrcholům právě proto, že podmínky pro vystoupení měly k dokonalosti daleko. Ve stejném prostoru na nedělní afterparty DJ Klapsalon roztančil dav s trackem Kylie Minogue, nejvíc „bílá“ hudba tak uzavřela nejrozmanitější festival. Na náhody nevěřím – koncept byl dotažen.

Husí kůži jsem dostal dvakrát: během skladby Muddat od Nicoláse Jaara a Aliho Sethiho – vrcholu festivalu, jednoho z hudebních vrcholů roku. Podruhé při pokoncertní děkovné řeči Ziúr, jedné z kurátorek akce, které bylo v Utrechtu dopřáno zhmotnit svou vizi.

JIŘÍ MORAVČÍK (ČRO VLTAVA)

Luisa Almaguer

The Zawose Queens

Lido Pimienta

Ale Hop & Titi Bakorta

One Leg One Eye

MICHAL PAŘÍZEK (FULL MOON)

Cestovat po těch letech do Utrechtu už je skoro jako vracet se domů. Festival se v průběhu let výrazně proměnil, ale touha představovat nová jména, skryté poklady i neobvyklé kombinace zůstala, podobně jako snaha o edukaci a dotažení konceptu na hranu samotné dokonalosti i produkčních a lidských možností. Lidských nejen ve smyslu pracovních, ale také kapacitních – pokud má někdo fomo z důvodu, že musel zůstat doma, tak by si měl zkusit představit pocity, které člověk zažívá, když je sice na místě, ale stejně mu většina uniká.

Le Guess Who? je takovým globálním krasohledem: úchvatnou, barevnou a neustále se měnící mozaikou, která je dotažena jak z pohledu celku, tak v rámci jednotlivých dní, scén a možná i potenciálních cest, které si návštěvníci mohou při své pouti festivalem zvolit. Letošní ročník bezezbytku ukázal, že dramaturgický tým možná přemýšlí i tom, kterým schodištěm se každá osoba může vydat. Obraz festivalu tak tvoří nejen nejvýraznější shows, ale i kontext, v jakém se k nim dostanete, kudy procházíte a třeba i marné pokusy se v jiném sále napojit. Automat svět, planeta Le Guess Who?.

Okouzlující setkání s Luisou Almaguer i rozhovor, který vznikal u kapelní večeře mezi veganskými tapas a enchilladas, si budu pamatovat dlouho (přečtete si v lednovém čísle), podobně jako stanici Cosmos, která se letos proměnila v regulérní stage. Respektive v kontextu výtečného vybavení většiny ostatní sálů spíš neregulérní, ale o to autentičtější – sledovat vystoupení Fatboie Sherifa, Mase Ayi improvizující s Lido Pimienta nebo Kelmana Durana na několika metrech čtverečních bylo okouzlující. Gavina z daleké Panamy přivezla podivuhodnou směs cumbie, trip hopu nebo salsy plnou nečekaných odlesků, BCLIP vystupující v programu Picó z karibského pobřeží Kolumbie zase dodal naprosto famózní DJ skills. Valentina Magaletti ukázala spoustu zbraní svého rytmického arzenálu, škoda jen, že nedošlo na Vanishing Twin, když už Cathy Lucas ozdobila pěknou show projektu V/Z vokálním vstupem. Lady Lykez má v puse kulomet, DJ Marcelle tracky jako nikdo jiný. Adrian Younge se zase svěřil publiku, že jeho koncert před nějakými patnácti lety tady ho utvrdil v názoru, že cesta je správná, přestože v té době jeho hudba nikoho nezajímala. Dnes produkuje největší hvězdy a pro radost si natáčí alba se svými hrdiny. Jazz Is Dead? Ani ne. Suverénní, dokonalá, a přitom náramně přístupná a upřímná show.

PAULA POŠTOLKOVÁ (POHODA, SPFM)

Cosmos

The Tivoli hangout spot. LGW? vie byť množstvom a intenzitou svojho programu dosť „overwhelming“. Preto je dôležité mať aj svoje safe space hangouts. Tak ako je to každý rok pre mňa community space Kapitaal, teraz to bol Cosmos – nielen útulný malý priestor s dobrou atmosférou uprostred masového Tivoli, ale aj s top dramaturgiou a veľa hidden gems ako Kelman Duran. Rozmýšľam, či sa tento rok niečo zmenilo, alebo som ho len omylom celé tie roky prehliadala, ale žiaľ asi skôr to druhé.

Ali Sethi & Nicolás Jaar

Citujem Davida Č.: „Čo by robilo Le Guess Who? bez Nicolása...”

Lady Lykez

Stačilo mi prvých tridsať sekúnd, aby som začala tancovať a presunula som sa rovno pod pódium. Výborná práca s publikom, perfektné beaty, neuveriteľný flow… Celá sála skončila jedným veľkým moshpitom.

Goth-Trad

Dubstepová verzia Yousukeho Yumikatsu? Top set, z ktorého sa nedalo odísť, zaujímavé prechody, celé veľmi fresh.

MARIA PYATKINA (FULL MOON)

Le Guess Who? jako filmový festival? I to je možné. Legendy amazonské kumbie Los Wembler’s de Iquitos, trans performerka ze São Paula Linn da Quebrada, barevné kolumbijské večírky Picó a taky působivý film Richarda Mosse se soundtrackem Bena Frosta o devastaci Amazonie. Všechno podpořeno skvělými koncerty a intenzivním pohybem na parketě. Zase jsem poznala některé komunity z jiných koutů světa o něco blíž, díky LGW? za to!

DUŠAN SVÍBA (EARTH MUSIC)

Jako obvykle nebylo možné stihnout všechno, co si člověk předem naplánoval, včetně návštěvy všech vinyl shopů ve městě. Letošní ročník byl nabitý objevnými koncerty hudby, kterou jsem neznal, ale bylo tu i několik, o smyslu jejichž zařazení do programu jsem marně přemýšlel. Pozitiva jednoznačně převažují, lístek na LGW 2026 už je koupený.

Amirtha Kidambi’s Elder Ones

One Leg One Eye

The Zawose Queens

Luisa Almaguer

Alabaster De Plume

Ale vešli by se i Hania Rani, Lido Pimienta nebo Moin.

NORA TŘÍSKOVÁ (HEARTNOIZE, FULL MOON)

Klein

Koncert, co mě nejdřív úplně rozložil, a pak postupně poskládal zpátky dohromady. Noisové plochy, útržky rozhovorů, drásavý zvuk i emoce se zklidnily do dlouhých ambientních ploch.

Moin

You Never End jsem vloni i letos protočila hodněkrát, v Utrechtu jsem konečně slyšela i naživo. Našlapaný kolos hutných kytarových riffů původních členů Raime i perkusí Valentiny Magaletti doplnila umělkyně a spisovatelka Sophia Al-Maria, melancholické i zneklidňující.

Maya Al Khaldi & Sarouna feat Dina Mimi

Performance inspirovaná palestinskými smutečními písněmi, ze které nepřekvapivě mrazilo. Smutek v přednesu Al Khaldi byl hmatatelný napříč jazyky i zeměmi, půlka sálu koncert probrečela.

One Leg One Eye

Dark ambient, dudy i folk. Projekt Iana Lynche z Lankum se přesouval od hutných dronových stěn ke zpěvu a zase zpátky. Monumentální i komorní koncert v jednom.

Goth-Trad

Překvapení na závěr večera – nikdy jsem si nemyslela, že si tak takhle zatančím u dubstepu, ale japonský hudebník mě přesvědčil o opaku. Už dlouho jsem neslyšela tolik epických dropů v jednom setu.

PAVEL URETŠLÉGR (BESEDA, VINYLA)

Valentina Magaletti

You Doo Right

Lady Lykez

Hania Rani

Julianna Barwick