Habrovka

Hudebně-divadelní festival Habrovka proběhne 5. a 6. června 2026 v oáze klidu na zahradě kostela sv. Františka z Assisi, v blízkosti stanice metra Budějovická. Letošní ročník tohoto komunitního festivalu nabízí únik od ruchu velkoměsta, rodinnou atmosféru a multižánrový program plný koncertů i divadelních představení pro děti i dospělé. Více nám poví PR festivalu Markéta Řasa Vlková, jinak hibernující baskytaristka, toho času bez kapely a na rodičovské dovolené.

Co chystáte další dny a týdny? Jeden dva největší špíly?

Tak to je jasná odpověď: finišujeme přípravy čtyřiadvacátého ročníku kulturního pikniku, festivalu Habrovka. Děláme ji všichni na dobrovolné bázi, ve volném čase a bez nároku na honorář, takže na pořádání více akcí nám moc nezbývají kapacity. Ale jak říká naše letošní téma: Stačí málo. Téma máme každý rok jiný, ale pokaždý, a možná i čím dál tím víc, nás během příprav i festivalu provází víc než jen cíleně, kolikrát docela ironicky. Někdy nevíme, jestli se nad tím smát nebo brečet. Loni jsme měli téma Budiž světlo a byl to snad nejzataženější a nejupršenější ročník. Pak přišlo povolení stavby kolem Habrovky, bagry, škrty v rozpočtu... Jsou to takový maličkosti, který dokážou všechno změnit. Ale nejde jen o negativní záležitosti, naopak. Dominika, ředitelka festivalu, nás loni jen tak zkusmo přihlásila do ceny pro středoevropské nezávislé festivaly CEIFA, kterou vyhlásil festival Waves Vienna. A naši fanoušci nás poslali do finále, kde jsme vyhráli druhé místo a navázali spolupráci i přátelství s rakouskou kulturní scénou, ale třeba i slovenským festivalem FRAJ. To nám na Habrovku přiválo třeba Oskara Haaga, je to velká hvězda současné rakouské scény a na festivalu zahraje s celou kapelou. Dále Avin Ahmadi, která kombinuje zpěv a hru na oud (předchůdce loutny), tenhle tradiční nástroj zazní na Habrovce navíc hned dvakrát, podruhé s Xadrex. Divokou kartou FRAJe jsou zase Alten Kompoten – původně dvojice sourozenců, kteří jako děti nahráli a vydali v dětském pokojíku tři alba, dneska je z toho live projekt s kapelou a nabitou show. Takže zveme, stačí málo - stačí přijít. Zaručuju, že objevíte něco, co jste ještě neviděli, neslyšeli, a co vás nadchne. Třeba i takové dobrodružné hřiště pro děti Sběrný dvoreček...no potřebuje to komentář?

Jaký koncert tě v poslední době nadchnul? Čím, proč, kde?

Jsem momentálně máma na plnej úvazek s čerstvě chodícím mrnětem, takže jsem měla strach, že nebudu mít čím přispět, protože teď doma poslouchám úplně jiný koncerty. Ale zrovna jsem posbírala pár skvostnejch zážitků. Úplně nejčerstvější je koncert Tiger Lillies v Lucerna Music Baru. Poprvé jsem byla v LMB na „sedacím“ koncertě, pěkně postavený hlediště. Na Tiger Lillies jsem sice poprvý nebyla, na druhou stranu, každá jejich tour je samostatnej projekt, příběh, program, pokaždý je to trochu překvapení. Tiger Lillies jsou minimalisti a maximalisti zároveň, jsou tři a jsou to hračičkové. Skladba klidně může být na dva akordy, ale je neskutečně barvitá, je to příběh, doprovázenej hrou na nástroje hudební i nehudební. Tak, jak se na ně hrát má i tak, jak to jde jinak. Takže tentokrát to byla vedla piána, akordeonu, kontrabasu a bicích taky hra na pilu, theremin, valchu, brumli nebo hra smyčcem na činely. A to pořád není všechno. Celý je to navíc prostě divadlo, kabaret, masky. Pro mě jeden z opravdovejch dark punk cabaretovejch vzorů.

A dva dny předtím jsem se po sto letech vypravila i s rodinou na United Islands, tam pro mě byla objevem Marie April & The Fools, načež jsem zjistila, že to není náhoda, protože v Cenách Anděl je Objevem roku. Současná mladá hudba je pro mě občas trochu plochá, jen před sebou tak nějak valí generační výpovědi, ale texty na mě prostě vždycky nestačí a hudebně to po mě prostě sklouzne… Ale tenhle koncert, ten rozhodně plochej nebyl, Marie April má skvělej hlas a s kapelou mají všechno dotažený a vyvážený, má to výraz, náboj, člověka to rozhýbe... Fakt jsem si to užila.

Když se podíváš na koncerty jiných promotérů, koho bys šel podpořit, koho je nutné vidět a slyšet?

Nutné, to bych asi nechala na každým, ale osobně často mířím na koncerty Ladrogangu nebo z produkce Mighty Sounds. Fource nám sem vozí spoustu skvělý muziky, ale opakovaně se vracíme za Frankem Turnerem. No jelikož teď se rozjíždí pomalu ta festivalová sezóna, tak kdo trošku smrdí punkem a má rád takovou tu srdcařskou atmosféru, tak určitě musí vyrazit aspoň jednou na Mighty Sounds, který letos slavěj dvacítku. Zážitek pro mě byl v minulosti Summer Punk Párty Volyně, protože prostě punkovej fesťák na koupáku s nafukovacíma lamama a podobně, to je prostě boží. Rádi chodíme taky na Rockabilly Rumble do řevnického lesního divadla, to je taky unikátní zážitek, zdaleka nejen o hudbě, ale i o autech, pin-upkách, tanci a je to taková pohodička. Jinak z klubů vždycky ráda podpořím strahovskou Sedmičku, to je srdcovka a možná je jasný, že s oblibou koukám taky do programu Lucerna Music Baru.

Jaký máš vztah k sociálním sítím?

Popravdě spíš negativní. Nástroj je to skvělej, o tom žádná, ale vyznat se v něm, fungovat v něm…to už moc nezvládám. Ale nebylo tomu tak vždycky, dělala jsem sítě ráda, jen jsem na nich pak nějakou dobu strávila pracovně víc času a už cítím, že na ně nestačím. Tvořit a postovat obsah a celkově tam aktivně fungovat je pro mě čím dál těžší, dneska už mě to až otravuje, je strašnej žrout času, energie, pozornosti i nervů. Jsem generace, která vyrostla na ICQ, Lidé.cz a byla u těch počátků Facebooku, kde jsem tak trochu skončila, pro mě je ideální na eventy pořadatelsky i divácky, ale pro aktivnější uživatele sítí už je FB za zenitem, jestli se nemýlim. A já nikdy úplně nepronikla do víru Instagramu, už vůbec ne třeba TikToku, takže cítím, že na to úplně nestačím, že už tomu světu nestíhám rozumět… Vnímám, nebo si to aspoň myslim, že mladší generace funguje na sítích úplně jinak a rychleji, třeba videoobsah je pro ně prostě samozřejmost. Já jsem hlavně textová, zároveň ráda přemýšlím třeba nad celkovým konceptem kampaně, ale když tam má člověk dělat všechno najednou, nestíhá pak vlastně nic. Naštěstí mám ale v rámci Habrovky skvělou parťačku a můžu si v klídku jen vymýšlet a připravovat kreativní koncepty a hrát si s textem, ráda obvykle koukám i na analytiku, ale to teď s dítětem taky uplně nestíhám.

Kam nejraději chodíš na jídlo?

Jo, tak nutno říct, že obecně chodím na jídlo moc ráda, ráda objevuju, vychutnávám, užívám si koncept danýho podniku, a to od klasickejch českejch hospod až po exotický kuchyně, fine dining mi nic moc neříká. Bydlíme ale ve vesnici kousek od Prahy, takže kór teď na mateřský častěji vařím/jím doma, ale třeba výlety a dovolený jsou u nás téměř vždycky i o gastro objevování… Mám vždycky radost, když učinim nějakej novej objev. Tak to vezmu lokálně a jestli můžu i cukrárny, tak pro zákusky teď chodím nejradši do Mníšku do Cukrářství a pekařství Eva Jarolímková a to je opravdu skrytej poklad na zákusky. Nic fancy, ale poctivá klasika. Jinak milujeme doma mexickou kuchyni, ale tak nějak nemáme teď nic oblíbenýho po ruce, nicméně skvělou mexickou jsme potkali v Břeclavi, Fredy’s bistro určitě doporučuju vyzkoušet. Když chceme na procházku s obědem, zajdeme do Trnovský krčmy, o něco dál pak milujeme Motorest Jíloviště a oblíbili jsme si i Restovnu v Jílovišti, mají tam fakt moc dobrý pizzy, a i Al Capone v Mníšku. A pak teda nemůžu nezmínit Statek u kapličky, kde jsme před pár lety slavili svatbu, to je skvělý místo, rodinnej podnik se skvělou kuchyní v Nový Vsi pod Pleší. Poslední tři zmíněný podniky jsou navíc velmi baby friendly.