
Tančiť s vlkmi a milovať sa s hudbou
Když máte kapelu a natočíte novou desku, nezbývá než ji pokřtít. A když máte ke všemu ještě vydavatelství, můžete pokřtít hned dvě.

Když máte kapelu a natočíte novou desku, nezbývá než ji pokřtít. A když máte ke všemu ještě vydavatelství, můžete pokřtít hned dvě.
Čekala jsem, jestli to během letošní Letní Letné přijde. A přišlo. Cirque noir. Divadelní cirkus s filmovou zápletkou v režii Charlotte Saliou.
Divadlo Krepsko se vrátilo do Prahy s představením Edgar's Echo, které je uvedeno v rámci festivalu Letní Letná a to hned čtyřikrát.
Vypadá to, že letošní ročník festivalu Letní Letná je tak trochu karnevalem zvířat.



Pobyt v očistci vám může zabrat nějaký ten pátek, takže máte dost času na mejdan. Mejdan mezi nebem a peklem.

Tohle stálo na mojí židli. Na židli ve vyprodaném sále na Jatkách 78. Mezinárodní cirkusová show Analog se vrátila na místo činu potřetí a naposledy. Analog Finale aneb nejlepší cirkusový mejdan tohoto léta.

Den čtvrtý a poslední. Osudem pořadatelů akcí všech rozměrů je především rychle reagovat na změny. Vítr, déšť, zima a ani jeden bagr.



Déšť se ohlašoval postupně. Při festivalovém zahájení zmapoval situaci, v úterý se připomněl znovu a ve středu to rozbalil se vší parádou. Nahoře permanentní šeď, všude jinde voda. Noční můra každého organizátora.



Další dávka pouličního divadla na Výstavišti. Tentokrát zahrnující kuželky, kýble, hrnec, Travoltu, Al Pacina, kolotoč a mnoho dalšího.



Punková anarchistická show s příchutí petroleje, pro kterou zahoříte. A jestli tomu rozumí vaše děti, tak je to vaše chyba.



Kdo se vydal na první premiéru a navštívil Jatka 78 ve středu večer, dostal ve dveřích panáka do zkumavky na úvod a rakvičku na závěr.



Jak dostanete do kamionu orlici, vlčici, draka, koně a velblouda? Odpověď zní – Carros de Foc.



Švestkový Dvůr. Pohádkový název poetického místa obklopeného kukuřičnými poli a švestkovými stromy, kde byl kolem roku 1868 postaven statek. O 127 let později?



Majster a Margaréta. Poslední díl zcela neplánované trilogie. Představení, které se vymyká. A ne snad proto, že je tak dlouhé, ale nýbrž proto, že je tak šílené.



Představení slibovalo působivý zážitek už jen přítomností Adama Reada, který spolupracoval se Cirque de Soleil, a Fyodora Makarova, který je členem slavné Sněžné show Slavy Polunina.



Lano, které přešel vycházkovou chůzí, bylo podstatně kratší a tak si Oliver občas neodpustil i nějakou tu holubičku nebo krátké sezení na laně. Bílý bod ve tmě.



Malby na stěnách odkazující k interpretům, kteří na tomto legendárním festivalu vystupovali, jako Paul Simon, stejně tak jako zásadní proekologická a antinásilnická hesla.



A dle dobrých Hrdinských zvyků nechybí ani projekce strohé natolik, aby dobře kontrastovaly s uměleckými veledíly mistrů evropské renesance a baroka, o kterých je (nejen) v úvodu představení řeč.



Ale když se proderete skrze obří krabičky cigaret, superhrdiny, elegantní opeřence a květinová stvoření, můžete vstoupit do divadla a mít velkou radost z něčeho zcela jiného.