Tančiť s vlkmi a milovať sa s hudbou

Longital (dříve Dlhé diely) – Dano Salontay, Jana „Shina“ Lokšenincová a nyní již pevně usazený bubeník a klavírista Marian Slávka. Krátce po osmé hodině se na pódiu objevil Dan s Marianem, a když začali hrát, připojila se k nim i Shina s neodmyslitelnými náušnicemi do pasu a tancem dvou závojů. Tentokrát ve zlaté masce. Zlatá. Skladbou z desky A to je všetko to začalo a stejnojmennou skladbou z téže desky to skončilo. Mezitím se toho ale stalo mnoho, včetně toho, že byla pokřtěna nová deska Divoko. Když jsem viděla Longital naposledy na Švestkovém dvoře v Malovicích, nepolevil Marián ve své kuřácké vášni ani na chvilku. V Arše se udržel až do druhé poloviny, jakmile byla ale deska Divoko pokřtěná, pustil se do toho opět s vervou, navíc zvládal hrát jednou rukou na klavír a v druhé třímat paličky a udávat rytmus.

Na horu a dolu. Smyčce kloužou po kytarách, objevují se vlci. Vlk a vlčice zkoumají prostor a sami sebe, přicházejí k lidem, kteří by je měli nechat být. Longital se spojili s iniciativou Všetko pre nič, aby podpořili jejich snahu o zachování alespoň omezeného kusu slovenské země, na kterém člověk nebude dělat nic a ponechá vše síle přírody. V rámci této spolupráce byl vytvořen skvělý videoklip, natočený v tatranských lesích s tanečníky-vlky v maskách od české výtvarnice a designérky Veroniky Psotkové. Stejně jako se Všetko pre nič snaží vytvořit rezervaci člověkem nedotčených lesů, může představovat takové hájené území svobody i vydavatelství Slnko records, ve kterém Dano a Shina nechávají bez vlastních zásahů hudebníkům cestu, která jim náleží, ať už vede kamkoliv. A Katarzia je toho příkladem. Choď, kam ideš.

Když vlci odešli z pódia, došlo na další písně z nové desky. Muž, ktorý neexistuje, Rozpletám, Krídla samoty… A pak se zjevila Lenka. Lenka Dusilová, se kterou se Longital setkali už dávno při spolupráci s divadlem Continuo a se kterou je pojí zájem o hudební experimenty. Kromě Dusilové se připojil i Ondřej Galuška na trombón. Souznění hlasů Lenky a Shiny bylo souzněním dvou žen, které – jak zpívá sama Shina v písni Na horu a dolu – už daly nohy zemi a stojí pevně. Následovala skladba Spokojná a sýta, ve které zůstala Dusilová jen na úvod a pak se vytratila do zákulisí.

Příroda, kořeny a síla, která trvá, prostupuje tvorbou Longital ještě víc než dřív. Oči oprieť o les. Obrazy všech živlů uložené v nových skladbách – nespoutanost bouře a klid po ní, propletené kořeny stromů, ukryté hluboko v zemi, skotačení malého pramene i dravost velké vody. Divoko přináší mnoho nových poloh, představující Longital v celé jejich vyzrálosti. Nespoutanost desky v sobě nese ještě větší hravost, uvolněnost a odvahu k objevování sebe a druhých, to vše opřené o velkou souhru celé trojice. Z celého koncertu byla cítit jemná radost, přirozenost a pokora.

Po Longital a krátké přestavbě přišla na řadu Katarzia s kapelou (bubeník Martin Valihora, basista Marek Minárik střídající se s Lukášem Mutňanským, kytarista Vladko Mikláš a klávesista Albert Romanutti) a s nimi i další deska, kterou bylo třeba pokřtít. Agnostika na rozdíl od Divoko nebyla zkropena šampaňským, ale čistou vodou, a byla pokřtěna všemi, kteří se podíleli na jejím vzniku v čele s Milanem Cimfem. A nejen kmotrů bylo požehnaně, Katarzii postupně navštívilo několik hostů. Za zrcadlové bicí usedl na jednu skladbu David Koller, jehož píseň Zachránář z desky Nic není na stálo Katarzia předělala v rámci projektu David Koller and friends. V písni Michal a Milovať sa s hudbou podpořili Katarzii svým hlasem Never Sol a Kateřina Šantroch a když došlo na rapovou Princeznu lolitu, přitancovaly dvě mladé hiphopové tanečnice.

Představa písničkářky s kytarou vzala za své. Objevila se diva v síťovaných punčochách ve třpytivém modelu, hledící na svět z výšky stříbrných podpatků. Na začátku ještě třímala bílou kytaru, postupně ji ale odkládala a byla spíše frontmankou silné kapely, i když místy rozpačitou. Mladá producentka experimentuje a hledá kolik cest může vést z každé škatule, do které se jí někdo pokusí strčit. A nejedná se jen o škatule hudební – v textech se Katarzii daří zakonzervovat kouzlo trefně pojmenovaného okamžiku, který jí poskytl prvotní impuls k tvorbě. Otvírá ty bedny, do kterých balíme věci, které pořád stěhujeme sem a tam a na které se nabalují myšlenky, pocity, vzpomínky a nenaplněné představy, které nejde strčit na půdu. Z Izby do izby.

První polovina večera strhla podstatně víc než ta druhá. Longital v jedinečné formě, nová pěvecká poloha Shiny coby ženy s hlasem spojujícím jemnost a hrubost – hedvábný šátek padající na struhadlo. Večer skvělých muzikantů, jedinečných improvizací a hudebních objevů. Večer těch, co mají odvahu.

Keď sa bojíš, tak to nerob.