

„Na Jižák a zpátky do centra města Praha“ aneb Orion jako průvodce po vlastním hoodu
Před vstupem do hotelu postává nesourodá skupinka novinářů, sponzorů a přátel. Očekávání jsou nejasná a jediné, co víme, je...


Před vstupem do hotelu postává nesourodá skupinka novinářů, sponzorů a přátel. Očekávání jsou nejasná a jediné, co víme, je...


Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.



Po filmu potkáme dvě starší paní, jak v chládku místní vinárny náruživě dávají filmové tipy, taky utrousí, že “tohle bylo sice hezký, ale děsně smutný, na to radši nechoď.”



V poobědovém čase a při parném letním odpoledni bych mohl pozvolna začít u němého filmu klimbat, s Povodím Ohře bylo vše jinak.



“Nic není, všechno zrušili. Všechno, Slovácké slavnosti vína a všechno ostatní taky, zůstala jenom filmovka.” Sám si nevybavím jinou akcí této velikosti, kterou by pořadatelé neodpískali. Všechna čest!


Naštěstí střelba rýmů funguje naživo výborně a nejeden návštěvník nevěřícně kroutil hlavou, jak je tohle vlastně možné.


Technicky nebylo co vytknout, ale zároveň byl Skeptův výkon stejně profesionální jako profesorský.



Ustálená dramaturgie generuje ustálená očekávání a něco, co lze označit jako programové bloky. Nejlepší koncert festivalu přitom můžete zažít kdykoli.



Přebíhal jsem od jedné stage ke druhé a za den stihl i deset koncertů. Při dotazu na nejlepších pět se každý dlouze zamyslel...



Pevné místo v programu Filmovky patří němým filmům s živou hudbou. Letos se v jeho rámci představily tzv. městské symfonie.



„Tetá, já pojedu, prý sa to tam už štosuje,“ oznámila postarší návštěvnice vinárny, aby se vzápětí vydala na kole do Klubu kultury, kde hráli v Polsku divácky úspěšný snímek Klér.



Po několika dnech průzkumu Uherského Hradiště musíme bohužel konstatovat, že genius loci utržil několik malých, ale o to bolestivějších ran. Konibar, Tesař i nápojka jsou minulostí.



Na první dobrou láká už herecké obsazení Keanu Reevese a Rivera Phoenixe, staršího bratra Joaquina Phoenixe, který se ve třiadvaceti předávkoval.



Proti nim stála čtyřčlenná sestava. Kytarista, klávesák a bubeník ve čtverečkově-károvaných oblecích a s obřími zobáky a zpěvák v kostýmu krávy.



Překvapila výborná znalost textů, kdy nezanedbatelnou část refrénů a rýmů si publikum zazpívalo samo. Zároveň se jednalo o největší úskalí celého vystoupení...
Když jste rapper z Detroitu, můžete si kariéru budovat sám anebo mít za kámoše Eminema. Ale co s tím dál? Byli jsme v Roxy.
Hudebně se jednalo o originální mix původních i zmutovaných vlivů, který by se asi dal nejlépe popsat jako zef dancehall.
Sice už po třech písních po něm v sauně jménem Rock Café stékal pot v širokých proudech, ale byl nejen neúnavný v pohybu, ale také precizní v dikci a flow.
Zatímco v youtuberském období naleznete ložnicová videa s plyšáky a infantilním humorem, hudební reinkarnace pod jménem Scarlxrd bnrká na zcela jinou notu.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.