Vstupní prohlídka: Chci Pnutí

Trio Chci Pnutí patří k výrazným jménům pražské klubové scény, Eva Rejč, Daniel Šubrt a Adam Ernest mají na kontě album Ty ďáble (2022) nebo nejnověji „sváteční“ singl Martička. Futuristický punk staví na syrové energii a neuhlazeném projevu, osciluje mezi žánry, ale vždy míří k poctivému, hlučnému bigbítu. Bez příkras se položili i do našeho vstupního záznamníku.

Co vás inspirovalo k hudebnímu stylu, který hrajete?

Dan: Hraju hodně stylů v různých kapelách a projektech, všechny mě baví a inspirací je hodně, takže asi tak nějak mix všeho, co jsem postupně nabral od dětství až do nedávna, kdy už mi asi začalo připadat, že mám inspirací až dost.

Eva: Spíš než jeden konkrétní moment to byla směs vlivů - od věcí, které jsem poslouchala odmala, až po náhody, kdy člověk narazí na něco, co ho úplně rozebere. A co ti ukážou tvoji kámoši a bejvalí milenci. Hodně mě inspirují emoce a atmosféra, kterou hudba dokáže vytvořit, víc než žánrové škatulky. A taky nic složitějšího než dva rytmy neumim, takže díky za bigbít!

Adam: Já myslim, že jsou to všechno pozérský řeči. Nás inspiruje jenom fet a sláva.

Čím se bavíte/živíte vedle hudby?

Dan: Kromě hudby, která mě naštěstí v několika různých podobách i z velký části živí, se věnuju akademický práci, managementu a podobným srandám. Když zbyde čas, snažim se co nejvíc sportovat, chodit do lesa se psama nebo s koněm a číst.

Eva: Jsem filmová producentka a festivalová manažerka. Aktuálně víc než rodinu, hudbu a projekty nestíhám.

Adam: Baví mě žonglovat se slovy a živí mě Dan.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Dan: Na hraní v kapele je nejhorší skoro všechno, co není přímo hraní v kapele. Organizovaní věcí, tahání cajků, stavění cajků, dlouhý cesty v dodávce. Bez hraní v kapele je zas blbý to, že mi všechny ty zmíněný věci chybí.

Eva: Ještě bych přidala zvukovky.

Adam: Věci jsou zorganizovaný tak, že Dan na koncert v Ústí zapomene kytary. Cajky tahám já a dlouhý cesty v dodávce nemáme, protože nás nikdo moc nikam nezve. A myslim, že je to skvělý.

Co bezpečně rozhodí vaši pozornost?

Dan: Prakticky cokoliv. Lidi, zvířata, věci, zvuky, sociální sítě, hlavně asi ale myšlenky.

Eva: Zvonění telefonu, taková ta klasická iphone vyzváněcí melodie…

Adam: Pořádnej šnorchl.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Dan: My toho většinou moc nesníme, ale mít dostatek vody a někdy i piva je fajn.

Eva: Kafe, víno, whisky, voda.

Adam: Je super mít backstage.

Za co utrácíte peníze/čas, co se týče hudby?

Dan: Kromě nástrojů, aparátů a gearu do studia asi do nahrávání desek.

Eva: Já teď spíš šetřim…

Adam: Danovy peníze utrácim tak různě, moc se neomezuju.

Jak byste charakterizovali současný svět ve třech větách?

Dan: Bylo by to dost vtipný, kdyby to nebylo tak smutný. Jsem vděčnej za lidi, co mám kolem sebe, a smutně znechucenej ze všech zmrdů. Chaos, zlo, zmar a trocha naděje.

Eva: Je rychlej a přehlcenej, chvíli řešíme banality a vzápětí věci, ze kterých mrazí. Máme víc možností než kdy dřív, ale stejně často tápeme, co z toho je vlastně podstatný. A někde mezi tím vším se snažíme poznat, co je skutečný a co jen dobře zamaskovanej chaos.

Adam: Žádný kouzla neexistujou.