Vychází nezávislý portrét Karla Gotta od Pavla Klusáka

Karel Gott byl největší popovou hvězdou Československa a synonymem pro Zlatého slavíka zůstává pro mnoho lidí dodnes. Jeho nezávislý portrét připravil hudební publicista Pavel Klusák, který o osudu oblíbeného zpěváka vypráví v souvislostech našich dějin, proměn politiky a společnosti. Jeho práce přitom pevně stojí na důkladné analýze podkladů a přináší ověřená, méně známá i nová fakta. Kniha, která vyšla 26. listopadu, díky tomu rozkrývá a nově nasvěcuje i dlouho šířené mýty a ukazuje, že příběh Karla Gotta se tak trochu dotýká nás všech.

„O tom, že tu knihu napíšu, jsem se rozhodl ve dnech jeho pohřbu v katedrále svatého Víta. Karel Gott je vynikající postava pro vyprávění. Po řadu desetiletí byl každodenně přítomný v české a slovenské společnosti, zároveň byl zcela výjimečný – nejpopulárnější domácí hvězda. Je poměrně běžné, že o hudebnících vznikají nezávislé portréty a popkulturní studie. Gott se tomu bránil tak vehementně, že tím připoutal mou pozornost,“ říká hudební publicista Pavel Klusák. Jako publicista chce nabídnout protiváhu vůči situaci, kdy v našem prostředí vznikaly stále jen variace na Gottův autoportrét: bez dramatu mezních situací v životě, bez rezonance s problematičtějšími událostmi, vyhýbavě odhlížející od některých zásadních dějů, motivací a souvislostí ve zpěvákově kariéře.

Klusákovým prvním záměrem tak bylo ujasnit si skutečnosti a interpretovat je. „Ale když jsem začal pracovat, viděl jsem, že sám zpěvák si občas protiřečí a o jedné situaci mluví třeba třikrát jinak. Že leccos zamlčoval a překrucoval. Chtěl jsem, aby moje kniha byla věrohodná, opírala se o zdroje. Ponořil jsem se tedy do pramenů a svědectví. A zjistil jsem, že k odhalení je toho víc, než jsem si zprvu myslel. Nikdy jsem nechtěl napsat něco ‚šokujícího‘, mnohem spíš jsem se jen držel normálních, standardních metod. Paradoxně právě ony ukazují, že Gottovy příběhy se často vyprávěly ve snivém oparu, daleko od normálnosti, jak je ostatně u takových legend vlastně běžné,“ vysvětluje.

Zřejmě vůbec poprvé zkoumal i americké zdroje týkající se působení Karla Gotta v USA, a detailně se tak mohl věnovat i účinkování zpěváka v Las Vegas; zabývá se i Gottovou „cvičnou emigrací“ v roce 1971 a popisuje i jeho západoněmeckou kariéru nebo události spojené s Antichartou. „Strhlo mě ale i psaní o těch nevinnějších začátcích, kdy Gott s elánem a elegancí vnášel do pražských kaváren a divadel čerstvý světový vítr. Pomohly mi články a reportáže Jiřího Černého, který tehdy psal o lecčems jako první a výtečně. Nejen proto jsem si dovolil mu svou knihu věnovat,“ dodává Pavel Klusák.