Články / Reporty

Ať je tahle noc nekonečná (Fvck_Kvlt + Dušan Vlk)

Ať je tahle noc nekonečná (Fvck_Kvlt + Dušan Vlk)

Filip Peloušek | Články / Reporty | 04.03.2024

Jak vystihnout koncert, který nemá jeden, ale rovnou deset vrcholů? Ani po několika hodinách jsem nenacházel vhodná slova. Fvck_Kvlt a Dušan Vlk, s celou smečkou kolem sebe, unesli pražský klub a udělali z něj vlastní planetu. Planetu punku, rapu, ale taky aktivismu, vymezení a zároveň místo, kde se každý může cítit jakou součást něčeho většího.

Zkusím to popořádku. Už dvě hodiny před začátkem sedím v přízemním baru Akropole, kde několik jedinců zkouší štěstí a poptává lístky na beznadějně vyprodanou akci ze série Pulz. Zájem je obrovský, bude to velké, říkám si. Denis začíná bez váhání Skurvenskem, kdyby snad někdo pochyboval, o co dneska půjde. Rychle se celým sálem rozjíždí tanec volně přecházející do poga. Rameno o rameno, loket o loket, mezi songy se všichni objímáme. Fvck_Kvlt společně s Parisem neúprosně diktují tempo. Stop. Denis zve zástupce Kolektivu 115, přes celé podium je rychle roztažen transparent „Praha je a bude feministická“. Následuje krátké, rapovou dikcí pronášené pozvání na protidemonstraci namířenou proti Hnutí pro život, prosazující omezení potratů a dalších reprodukčních práv. Lepší svět je možný, jen se o něj musíme zasadit.

Další vrchol, který si tetuju do paměti, přichází vzápětí. Denis usedá za připravené piano a přichází komorní verze Geiss-Zen a Planéty rýb. Něco tak intimního a silného… Nakonec vše shrnuje po posledním dlouhotrvajícím potlesku a skandování Fvck_Kvltova jména hlas z davu: „Popiči, krásné to bolo, Denis.“


fotogalerii z koncertu najdete tady

Rychle nadechnout se ven, ale jako by vlna vedra stoupala se všemi po schodech nahoru. Vlasy neuschnou, jdu zpátky. Na Dušana Vlka už se držím vzadu. Ne že by chyběla touha nechat se zmasírovat lokty druhých, ale záda vyhlašujou stopku. Ani vedle zvukaře nenechává Dušan s Temným Rudem v klidu jedinou část mého těla, to stejné vidím všude kolem. Během Venezie se míhají vzduchem desítky zapalovačů. Při předposlední Markéta a Karol, když sálem zní „Tento svet neni pre ľudí jak sme my“, publikum nevydrží, exploduje, jinak se to nedá nazvat. Dušan hledí někam dozadu se slzami v očích. „Všichni, kdo něco tvoříte, přeju vám, ať zažijete to, co právě teď já“. Dojetí, klapka.

Na Slovensku je bohužel situace, jaká je. A je důležité se s ní nesmířit, nepřivyknout si, ale naopak se proti tamějším poměrům nejen v kultuře vymezovat. Přizpůsobit se by bylo to nejhorší. A jestli mám hledat hlavní poselství pátečního večera v Akropoli, tak že nikdo není na nic sám. „Bůh je trans, peníze nejsou skutečný a svoboda je možná.“

Info

Fvck_Kvlt + Dušan Vlk
1. 3. 2024 Palác Akropolis, Praha

foto © Minka Dočkalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace