Články / Reporty

Co tam děláš? Máš zelenou! Jo to je ženská… (Bazmek entertainment)

Co tam děláš? Máš zelenou! Jo to je ženská… (Bazmek entertainment)

Minka Dočkalová | Články / Reporty | 29.01.2024

Rezidenční skupina centra nezávislého umění Co.labs, Bazmek entertainment, přichází s pro ni nekonvenčním projektem: namísto divadelní hry typicky inspirované vědou představuje audiowalk prodchnutý urbanismem a veřejným prostorem s názvem Sny z betonu. Jaké je projít městem se sluchátky na uších, neposlouchat u toho hudbu nebo podcast, ale něco, co reflektuje okolní realitu?

Když se řekne Bazmek entertainment, člověk si může být jist, že ho potká nějaká nekonvenční taškařice. O odlišném přístupu k jinak poměrně náročnému tématu urbanismu lze říct v případě Snů z betonu totéž: skupině se povedlo připravit divadelní hru to-go, a to takovou, kterou si neberete s sebou pouze v Brně, ale v jakémkoli menším či větším městě. Není totiž vázána na konkrétní trasu nebo okruh, byť je těsně svázána s tematikou městské zástavby a prostoru, který k ní přináleží. Téměř pětačtyřicetiminutovou stopou vás provedou zvučné hlasy brněnských herců. Chodit si můžete, kudy se vám zachce: vzít to rychlochůzí až k přehradě, loudat se sem a tam poloprázdnými ulicemi nebo se jenom tak slunit na lavičce.

Jednotlivé hlasy audiowalku přináší různorodé pohledy na benefity i limity struktury veřejného prostoru. Dotýká se širokého spektra témat – od bezbariérovosti přes nekonečný zápas automobilistů s cyklisty až po otázky veřejného osvětlení.

Ačkoli se oproti dalším projektům bazmekářů nejedná o a priori zábavou sršící počin prosycený intelektuálním humorem pro zasvěcené (což na nich miluji nejvíc), nedá se nahrávce upřít přesah a tendence oslovit i jiné posluchače. Potenciál audiowalku vnímám spíše v kontextu rozvoje individuální všímavosti a schopnosti zpomalit než ve smyslu inovativnosti či ryzího entertainmentu: ty, kdo prostředí kolem sebe již ve svém životě aktivně řeší, chodící divadelní hra nejspíš nepřekvapí. Přínosná naopak může být tam, kde potenciální zájem o stav prostředí, ve kterém žijeme, teprve vzniká, tedy na úrovni základních a středních škol, případně pro jednotlivce, u nichž je šance, že na audiowalk sami narazí nebo se jej rozhodnou poslouchat, spíše zanedbatelná.

Sny z betonu se pokouší o sundání klapek z očí, a byť nemusí působit nejatraktivněji, snaží se ty, kteří o aktivní vnímání městské krajiny stojí, vtáhnout do děje a donutit přemýšlet nad tématy, která zůstávají mimo jejich zorná pole. O podobný vhled civilního obyvatelstva do fungování městských procesů se před několika lety pokoušela interaktivní putovní instalace Urbania, která se stejně jako tvůrci z Co.labs snažila účastníky vtáhnout do děje a následné diskuze. Předznamenaná nekonvenční zvukovou performancí Filipa Dobrockého, celou provedenou na vzhůru nohama obrácený bicykl, s procházkáři v Co.labs debatovala historička architektury Barbora Benčíková, která se podílela na tvorbě publikace Brno pro všechny. Poukázala krom jiného na fakt, že většina měst je konstruována z pohledu aktivního muže v produktivním věku; že to však není jediný způsob, jak pracovat s urbanismem.

Uvědomit si skutečnost, že prostředí, ve kterém žijeme, a vše, čím se obklopujeme, nás tvaruje a proměňuje naše vnímání reality, je obohacující, protože nás nezřídka aktivizuje a nutí k reflexi, zda jsme spokojeni s aktuálním stavem. Sny z betonu mohou být vstupní branou. Pokud se jim to podaří v širším měřítku, zvyšuje se šance, že se města jednou stanou o trochu lepším místem.

Info

foto © Minka Dočkalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace