Články / Reporty

Ghost-Note jako protilék

Ghost-Note jako protilék

David Bláha | Články / Reporty | 30.10.2019

V Jazz Docku zahrála americká superskupina Ghost-Note. Ta Prahu navštívila v rámci svého světového turné, které začala velmi nečekaně v Brně a pak na Slovensku. Byl první chladný večer zimního času a začínalo se dlouho po setmění.

Kapela je projektem bubeníka Roberta „Sputa“ Searighta a perkusisty Natea Wertha, kteří se už před jejím založením v roce 2015 proslavili jako členové světoznámých Snarky Puppy. Skladby Ghost-Note jsou postavené na přerývaných funkových a afrobeatových rytmech, které drží nad vodou svojí rytmickou kytarou Peter Knudsen. Ten se hned v první skladbě večera Pace Maker projevil i jako výjimečně zručný sólista.

Skupina by se svým způsobem dala označit za duchovní pokračovatele nedávno zesnulého Prince, se kterým v minulosti hráli tři ze sedmi účinkujících. K těm patří i basista Dwayne „MonoNeon“ Thomas, který se ten večer se stal miláčkem publika a sklízel nejhlasitější ovace. Ve svém typicky zářivém oblečení s neobyčejnou virtuozitou přecházel z harmonie do harmonie a vytvářel až neuvěřitelná kouzla s kytarovými pedály. Určitě se vyplatí sledovat i jeho sólovou tvorbu.

Ghost-Note ale není jen afrobeat a funk. Velkou porci koncertu klubem pulzoval těžký hiphopový rytmus a jedním z vrcholů byla pocta americké legendě J Dillovi. Ghost-Note jsou dalším důkazem, jaký vliv měl Dilla na současné jazzové umělce. Sput Searight se s Dillou osobně znal a vyzval návštěvníky koncertu, aby si během songu vzpomněli na své blízké zesnulé, možná i v rámci blížících se Dušiček.

V centru pozornosti byla rovněž dechová sekce – Sylvester Onyejiaka a Jonathan Mones, oba hrající jak na saxofon, tak příčnou flétnu. Zatímco Mones se do saxofonu pouštěl s nebývalou vervou, Onyejiaka dokázal projíždět stupnice s takovou elegancí, že místy dosahoval až coltraneovského výrazu. Stranou by neměl zůstat ani klávesista Dominique Xavier Taplin, který zazářil velmi zajímavým způsobem – možná to bylo jen zvukem hammondů, ale jeho hra místy připomínala sedmdesátkový progrock spojující klasickou hudbu s jazzovým cítěním.

Závěr koncertu se zvrhnul v očekávanou party a všichni odcházeli po dvou hodinách ve skvělé náladě. Funkovou energií sršící Ghost-Note byli ideálním protilékem na pomalu se vkrádající dlouhé zimní večery.

Info

Ghost-Note (us)
28. 10. 2019 Jazz Dock, Praha

foto © archiv Ghost-Note

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace