Články / Reporty

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá | Články / Reporty | 12.03.2024

Neodbytně pronikavé zvuky na oko monumentální harfy se koupou v tichu večera. Na vysokých tónech jednoduchých loopů se rozléhají další postupně gradující melodie, ve kterých americká harfistka Mary Lattimore proplétá příběhy vytažené z koutů paměti s kontemplativním jemnocitem a technickou zručností. Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Los Angeles, ve kterém je hudebnice trvale usazená, a Prahu sice dělí téměř deset tisíc kilometrů. Přesto hudba Lattimore stihla zanechat v tuzemsku trvalou stopu. Odchovanka americké indie scény, která má za sebou pět studiových desek a několik zajímavých spoluprací zejména s Jeffem Zieglerem z postrockových Arc in Round, o sobě dala poprvé znát, když skládala neoficiální alternativní soundtrack k novovlnné Valerii a týdnu divů Jaromila Jireše. Českému publiku se už dříve představila na akci Jednota společně s argentinským projektem Duende nebo během strhujícího aktu před vystoupením americké zpěvačky Marissy Nadler. „Mé harfě Praha dlouho chyběla, protože velkou část pandemie strávila právě tady. Je to její druhý domov,“ dala se slyšet během nedělního koncertu. V rámci něj představila tracky ze starších nahrávek jako Hundreds of Days nebo Silver Ladders, na které pracovala například s Neilem Halsteadem z britských Slowdive, nebo z nejnovějšího počinu Goodbye, Hotel Arkada s příspěvkem zpěváka kultovních The Cure Lola Tolhursta.

Intimní atmosféru, kterou nastolil komorní recitál Lattimore, předjímaly gradující droneové plochy projektu Humming Amps, za kterým stojí americký hudebník Kevin Doria známý ze svého působení v Hiss Tracts nebo Growing. Jeden muž, jedna elektrická kytara a jeden track plný táhlých vibrujících tónů kytary protažené pedály. Vše jako kdyby trvalo donekonečna, místy s lehkostí přecházelo do hlubších a intenzivnějších poloh a vytratilo se v éteru se stejnou nenuceností jako Doria na konci vystoupení.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Naproti tomu Lattimore nechávala za každou skladbou jasnou tečku. Prozaické instrumentální příběhy o návratu astronauta Scotta Kellyho na rodnou Zem, vyhazovu z práce nebo humorném setkání s Ptákem Bukem z pořadu Sezame, otevři se „odvyprávěla“ v reverbovaných zvucích harfy. Místy fantaskní až snové vyhrávky doplněné audiovizuálními projekcemi s motivy přírodnin umělce Justina Trippa měly něco z povahy paměti. V loopech se fixovaly na stále stejné momenty, v reverbech si je přehrávaly, v jemných modulacích si představovaly alternativní scénáře.

Kvůli přesnosti a ležérnosti, se kterými je Lattimore schopná uchopit tak abstraktní pojem, jakým je určitý typ nasládlé nostalgie, se draly slzy do očí. Přitom se nenabízelo moc prostoru pro vynucené dojetí. Úvodní patos rychle rozvířily průpovídky hudebnice, která skladby uváděla souvisejícími humornými anekdotami ze života, časem osamocenosti stráveným tvorbou Hundreds of Days na pobřeží Kalifornie a poctou dlouhodobým spolupracovníkům, jejími slovy „přátelům a hrdinům“, jako právě „největšímu crushi mého dospívání“, kapele The Cure. Tolhurst ostatně přispěl na Goodbye, Hotel Arkada hrou na syntezátory, Lattimore si ale v sólové sestavě během Arrivederci vystačila a vyčarovala ze špetky synťáku další kouzelné tóny.

„Můžu vám ještě zahrát jednu krátkou věc?“ zeptala se skromně během vyžádaného přídavku. Lattimore odplula na It Feels Like Floating. Byl to svět pozorovaný z povzdáli, stále hravý a barevný jako ty předchozí, ale tentokrát netečný a nepřístupný. Dveře se pomalu zavřely, nastal čas odejít.

Info

Mary Lattimore (us) + Humming Amps (us)
10. 3. 2024 Meet Factory, Praha

foto © Tyn Týna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace