Články / Reporty

Když si K. H. Mácha v hrobě notuje (Insania)

Když si K. H. Mácha v hrobě notuje (Insania)

Kryštof Kopec | Články / Reporty | 27.01.2024

Brněnské uskupení Insania, které na scéně působí už od roku 1987, odstartovalo koncertní rok speciálním vystoupením v pražské Akropoli a účast byla velká. Dva dny před akcí kapela ohlásila vyprodáno a pořadatelé se rozhodli otevřít i většinou nepřístupný balkon.

Úvodní minuty byly poněkud rozpačité, už po první písni se publikum dožadovalo zesílení zvuku. Ten se naštěstí srovnal ve druhé Píšu ti švabachem a pogovat se začalo při čtvrté Haka starýho Nicka, to si ti v klidu mohli více všímat technické hry skupiny. Hrabání metalové basy, hluboké syntezátorové party a tvrdé, rytmické bicí. Z celého balíčku vyčníval frontman Poly, jehož téměř rapový výkon, společně s ostrou a přesnou hrou na kytaru, byl vynikající.

Koncert avizovaný jako průřez tvorbou mohli do jisté míry ovlivnit fanoušci hlasováním ve facebookové anketě. Z lineupu ale bylo znát, že se skupina nechce vydávat hluboko do minulosti a hrála především osvědčené hity z posledních třech alb. Zaznělo tak jen několik málo skladeb z prvního desetiletí nového milénia a pár z devadesátek. Insania připomínala dobře promazaný, rozpálený stroj, do kterého se s každou písní přilévá více oleje. Mezi těmi rychlými vyniknul pomalejší, čtyřminutový opus Celestýna si pořídila otlučenej revolver, v němž dobře fungují doprovodné vokály a syntezátory posouvají zvuk o level výš. Crust-punkový Máj z alba Virtu-Ritual nás svou řezavou heavymetalovou melodií vrátil do experimentální fáze Insanie na konci devadesátých let a přídavek v podobě nové verze U.R. DEAD (1994) potěšil všechny, kteří kapelu sledují od jejích začátků.

Unikátní byl koncert také díky speciální videoprojekci, kterou vytvořil VJ Fra Zae. Koláže k nejnovější desce GRRRotesky, které se inspiruje americkými gangsterkami z 20. let, měly silný nádech steampunku. Místy byla světelná show natolik zdařilá, že Poly opravdu vypadal jako militantní kněz, který svým obligátním oslovením „bratři a sestry“ obrací obecenstvo na svou stranu víry. Hudebně to podpořil singl Ať kypí žluč, ve kterém varhanní podkres umocňuje kostelní atmosféru. Blackmetalový nádech byl vyvažován cynickým, dobře míněným humorem, který se prolíná napříč texty.

Insania nikdy nezapadala do jednolitého žánrového balíčku. První nahrávky z konce osmdesátých let, které byly zpívané výlučně anglicky, se vymykaly všemu, co do té doby tuzemská rocková scéna zažila. Když Poly v písni Sfoukni za mě svíci zpíval: "Můžu říct co bych rád? Řekl jsem to už tisíckrát. Má to ještě smysl nebo ne? Všechno už bylo řečené," publikum jeho pochybnosti neakceptovalo a sálem proudila vlna sjednocené, syrové energie. Neustálé vstřebávání nových hudebních směrů zapříčinilo, že evoluce kapely se za téměř čtyřicet let existence nezastavila a crossover Insanie stále patří k nejzajímavějším úkazům na hudební scéně.

Info

Insania
18. 1. 2023 Palác Akropolis, Praha

foto © Kryštof Kopec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace