Články / Reporty

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 31.03.2024

Rozechvělý zvuk vibrafonu, po jehož klapkách se převalují cípy kouřové clony. Citlivost, která se může opřít o hutné, a přesto jemné tóny basy a klavíru. Na extrémní pomalosti skladeb jazzového tria Bohren & der Club of Gore je nejhorší, že čas při nich plyne až příliš rychle. A ani v náhle zšeřelém Paláci Akropolis tomu nebylo jinak.

Tato kapela představuje pravý opak site-specific. Ona totiž nepotřebuje konkrétní na míru šité prostory, v nichž by jí to slušelo. Naopak si jakékoli místo přisvojí a podmanivě jej na cirka devadesát minut změní k obrazu svému. Jiná hudební tělesa svedou evokovat nedozírné dálky, fantazijní oblasti ležící kdesi v neznámu. Bohren & der Club of Gore však obklopující blízkost fantazií prodchnou, zakouzlí daný prostor ve prospěch dočasné proměny. Bezesporu jim v tomto produchovnění napomáhá fakt, že libovolný koncertní sál zahalují do tmy a mlhy. Zkrátka Maximum Black, jak nese název jedna z jejich skladeb.

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře. Během koncertu pak měl nad sebou každý z tria dvě spoře osvětlující zářivky, přičemž na stropě se povětšinu času odehrávala stejně tak svůdná jako tajemná stínohra. Při každé skladbě se totiž začal točit virbl, jenž byl podsvícen a skrze něj záře šikmých paprsků uváděla v pohyb mysteriózní stínové divadlo. Bylo to tedy především intimní osvětlení, které Akropoli skrylo, z mysli se však vytratil i okolní svět. Byli jsme lapeni do tenat minimalistických kompozic hladících (d)uši. A Bohren & der Club of Gore si tuto spřízněnost temného jazzu s neméně tmavým šerosvitem v sálu dobře uvědomovali. Nesmlouvavě odmítli hrát další skladbu, dokud nezhaslo několik světel, patrně rozsvícených někým z klubu.

Nešlo o okázalé gesto primadon. Mezi jednotlivými kusy občas přemýšlivě promlouvající hráč na vibrafon a saxofon Christoph Clöser sršel mile vstřícným a suchým humorem. A trefné bylo, že vtípky pronášel zvučně chraplavým hlasem velmi pomalu a rozvážně. Jako by tím prodloužil, libozvučným dovětkem opatřil obdobně pomalé a rozvážné skladby. Ty, které nevyprávějí příběhy, přesto z jejich takřka neprodyšně hutné atmosféry prosvítají náznaky dějů. Jen po nich musí člověk pátrat vlastní imaginací. Ne nadarmo svou hudbu charakterizují jako „detective jazz“.

Vyplatí se pídit po dalších koncertech Bohren & der Club of Gore. Poslední noty ve mně příjemně doznívají ještě teď, tedy ráno po akci, ráno prosvětlené paprsky slunce o to nápadněji, oč mám včerejší večer v mlze (a tmě).

Info

Bohren & der Club of Gore (de)
28. 3. 2024 Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová (archiv)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace