Články / Reporty

Poslední nádech (Bendik Giske)

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá | Články / Reporty | 15.04.2024

Roztěkaná atmosféra se přiostřuje s každým dalším zvoněním. Početné osazenstvo pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru. Na pozadí nadpozemské světelné choreografie berlínské vizuální umělkyně Theresy Baumgartner přestávají být syntezátor italské hudebnice a zvukové designérky Marty De Pascalis a saxofon norského muzikanta Bendika Giskeho pouhými prostředníky dvouhodinové experimentální seance, ale stávají se roztančenými, na dřeň obnaženými extenzemi lidského těla.

Obě jména pochází z protilehlých konců Evropy. Spojuje je ale Berlín, kde patří mezi čelní osobnosti experimentální scény. Marta De Pascalis, která tam zároveň zakládala festival Marina di Neukölln, se českému publiku představila už v roce 2021 na kutnohorském festivalu experimentální a nezávislé hudby A Day of Sound.

Dvojitého nominanta na norskou Grammy, který opustil skandinávskou konzervativní jazzovou scénu, ke znovupřijetí znenáviděného tenorového saxofonu přivedla otevřenost berlínského undergroundu. Tam smířil zdánlivě rozbíhající se kořeny včetně jazzu, nově nabyté lásky k elektronické taneční hudbě, ale i gamelanu, který se Giskemu dostal pod kůži během pobytu v Indonésii. Třetí a nejnovější eponymní album se absolutně odvrací od konvencí spojených se saxofonem, rozšiřuje pojetí nástroje o nové amelodické struktury a zároveň kvíří maskulinní estetiku jazzové performance.

Podvratnost Giskeho přístupu však nespočívá v silně kontrastních kompozicích, ale ve vytváření repetitivních smyček rozbíjených jemnými tóny a gradacemi. Něco, co ostatně sdílí s De Pascalis, ačkoliv ta se ve svém úvodu omezila na syntezátor Yamaha CS-60 a vrstvení monotónních transovních ploch z loňského alba Sky Flesh.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Zatímco meditativní De Pascalis šetřila kontrasty a nekonečné drony se odrážely od stěn neviditelného zvukového vakua, Giske jedním hlubokým výdechem uváděl do pohybu pendulum cyklických tónů stoupajících se sisyfovskou urputností stále výš, aby s nimi následovně odtančil do ticha světelných skulptur Baumgartner.

Jazzový nástroj v jeho rukou postupně ztrácel obvyklé obrysy. Témbrem místy nabýval podoby didgeridoo a některá vysoká staccata odeznívala s nonšalancí houslových nástrojů. Vše zůstávalo elementární, organické, konfrontační, a přitom skromné, podobně jako Giskeho krátké, ale vroucí interakce s publikem.

Cyklus proměn završil v setlistu předposlední Rhizome. Urputnost, a přitom absolutní soustředěnost zůstávaly s hudebníkem až do posledních vteřin dlouhého tracku, který jako kdyby každou chvíli měl zaniknout v bezdechu. Jeho jemné dozvuky se ještě dlouhou dobu rozplývaly v tichu do tmy ponořené Archy.

Info

Bendik Giske (no) + Marta De Pascalis (it)
10. 4. 2024 ARCHA+, Praha

foto © Jakub Koumar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Skrýt se v tygřím obleku (Raein)

Marek Hadrbolec 02.05.2024

Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.

Nothing Works (Declan McKenna)

Eva Karpilovská 29.04.2024

Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.

Rezignace v nejlepším smyslu slova (Still House Plants)

Alžběta Sadílková 28.04.2024

Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.

Panorama války nad městem (Mayssa Jallad)

Filip Peloušek 28.04.2024

Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace