Václav | Články / Reporty | 05.09.2021
Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině. „Ten mrak je divný,” dí Orff. „Božské oko nebo ďábel, znamení,” povídám. „Božské oko, ďábel by byl naopak…,“ mudruje Orff, já se jen směji. „No, ale teď, koukám, z toho vylezly rohy,” komentuje o pár set metrů dále s hlavou přilepenou na okýnku. Hledím na šklebícího se rohatého Mefista. „Černý pes přes cestu, tento týden už třetí znamení,” hlásí o chvíli Orff a kouká kamsi pod kola auta. Jedeme si interní humor, Orff mumlá mantru „naposled, poslední ročník” a já vedu blbé řeči.
Hrdinové
Nejvíce by měl být vyzdvižen Lukáš, jenž si zase jede organizační dimenze a vesmíry mimo chápání a možnosti běžného smrtelníka, nicméně byl to právě celek (šiky „bezejmenných”), který dodal energii a šťávu, v podobě peněz, vzkazů, pomocí se vším možným, jinak bych setkání spíš neviděl, než viděl. Účastníci se postavili za organizátory a v podstatě je dotlačili setkání udělat. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Diy na druhou v praxi. Až to dojímalo.
Pátek
Pátek uvedli romanticky zasnění Zapomělsem, na kytarové February už se tančilo a postpunkový přídavek jsme si vychutnali. Lowmoe zastoupili onemocnělou krnovskou legendu Tibora Židu a začala sekce rave. Subwoofery se lepily pivem, vodkou, vínem, vodou, potem a chvěly pod náloží lidských těl, a to by jistě nešlo bez milovaného tolerantního mistra zvuku Karla Volfa. (Jiný by nás vynes v zubech.) Ztečí se vzala brzy i celá hlavní „stage”, bakchanálie nové doby, oceňuji intro a outro se záběry na kostel a bimbání zvonů. Black Sabbath. Tedy vlastně Black Friday. Bohudík, výprodej se nekonal. Už ti to najelo?
Ježíš (táhne na Berlín) byl krásný. Breakcore s živou basou, rytmické štěky, vokál místy do grindu, pařba v mezích nezákona. No borders.
Na venkovní probíhal čtyřhodinový maraton ve slam poetry s náčelníkem Anatolem Svahilcem, ale vůbec nevím, co se tam dělo, nestíhal jsem. Oželel jsem i milé techno sestry Franke (a Intt), což mě mrzelo, neb mají fluidum, a mě nezajímá jen produkce interpreta, ale hlavně jeho/její osobnost. To se netýká jen sester, všichni interpreti, se kterými jsem měl tu čest, se dají zařadit do kolonky super nice people.
Odjezdem jsem si příliš nepomohl, trvalo mi pět hodin, než jsem usnul, a srdce ještě tlouklo v rytmu techna > 120 bpm zážitky a setkáními. Pátek byl neskutečný.
Sobota
Ze Synů smrti zbyl nakonec jen jeden syn mučící elektrickou kytaru. K němu se přidal na buben „indián (ne)známého kmene”. Wolf Lost in Poem nahradil Caryu, a po každé skladbě nastalo ticho. Tak se poznají největší z největších. Bravo, Honzo! Tamaru si představuji na pláži, koukám na zasněžené hory a popíjím dobrou minerální vodu.
Mahjong se toulala po Polsku i Česku, než trefila správné místo. Na jejím hlasu nebylo znát nachlazení z ledového Baltiku, kde vyučuje děti ve windsurfařskému umění. Dvě coververze Alice Phoebe Lou navrch a máme tady jeden z nejkrásnějších chill koncertů v dějinách setkání vůbec. To lze říci i o harfičkách na poli (Lunaria), rozprostřených pod širou oblohou jen o chvíli předtím. Doslovné sepětí s půdou v podobě polního prachu všude. Požehnání.
Parta vynikajících lidí je parta vynikajících lidí. Hulákají se refrény a dojde i na pogování při ploužáku Ona, které spustí lídr Zdeněk Lichnovský. Kam bys šel, když nejlíp je tady? Stojím na kopci pod noční oblohou, vzadu blikají osvětlení větrných elektráren a je to vau vau vau, ze spodu z kostela káže do mlhy Post-hudba. Přicházím ve chvílích, kdy Domingo stojící na subwooferu vykřikuje: „Nejlepší festival na světě, tady a teď!” A třeba to tak je, kdo ví. Ostatně nevynechal zatím ani jeden ročník.
Dominik Domo ze subwooferů ani nesleze: „Pojďte blíž, pojďte blíž.” Včera pro 500, dnes pro třicet. Vykročení z komfortu, jak pro něj, tak pro setkání. Tak to má být. Každej z nás je number one. Děkujeme, Mistře!
Skautskou Duklu nenahradil nikdo, ale troufám si tvrdit, že v konci je to větší škoda pro ně, těšení bylo veliké.
Na venkovní stagi probíhá pezie, divadlo, Jakub Konig čte Vřeteno, bubny a didgeridoo zní od věčného ohně, slyším Hodinový hotel, asi vše v pořádku. Každý je tam, kde je mu milo.
Zatímco jsem se konečně dostal do čajovny, Laokoon (náhrada za Magnesium) nakopnou včerejší rave, Allan Wood zase zklidní lidi na cestu domů. Domů?
Přesto mám ze soboty trochu rozpaky, možná únavou, netřeba vše lakovat na růžovo. (Ale) Čo bolí, to prebolí, v pondělí se setkáváme s Orffem v hospůdce v dobrém rozmaru.
Bůh nebo ďábel? Co já vím? Osmý světadíl tak vzdálen běžné a masmediální realitě.
Pomohlo se druhým. Pomohlo se sobě.
Pelhřimovy
27.-28. 8. 2021
foto © Danny Rektořík
blueskin 29.03.2023
Vystoupení ikony francouzské elektronické hudby Chloé a multiinstrumentalistky bulharského původu Vassileny Serafimovy bylo očekávané coby jeden z vrcholů Spectaculare.
Akana 28.03.2023
Jelikož ale nepostrádá smysl pro poutavou pódiovou prezentaci, své nedělní vystoupení v Divadle Hybernia pojal mnohem rafinovaněji...
Václav Valtr 25.03.2023
Dlouho dopředu oznámený koncert měl být původně v komorním prostoru pražského Café V lese. Mé obavy, že se tam fanoušci jen sotva vejdou, byly oprávněné a koncert byl přesunut.
Michal Smrčina 25.03.2023
Kopule planetária pohasíná, kosmos se rodí. V rozsahu necelé hodiny sledujeme etapy, ve kterých se vesmír nacházel, nachází a třeba zas bude nacházet...
Václav Valtr 16.03.2023
Rychle rostoucí legenda indických folk-metalistů Bloodywood je evidentně silným lákadlem, jenže když se pražské Rock Café vyprodá, nejde o nejpřívětivější místo.
Maria Pyatkina 15.03.2023
Sehraná parta etablovaných belgických muzikantů svému vystoupení možná nevědomky nadělila jakýsi rodinný rozměr. Warhaus uhranuli vyprodanou Lucernu.
Tomáš Hambálek 15.03.2023
Vyprodaný a vydýchaný Velký sál Lucerny zažil dvě kapely v excelentní formě, byl to jeden ze vzácných večerů, kde nehraje prvně team z planety B a později Ačko.
Michal Pařízek 13.03.2023
Po večeři se vydáváme do zmíněného klubu Resistor, kde se odehrává otevírací večer festivalu, po cestě Richard Foster udílí přednášku, co všechno musíme v Leidenu vidět, kam všude je třeba…
David Stoklas 12.03.2023
Když se to ale potkalo, bylo to intenzivní. Skladby plné deziluze, rezignace a úzkosti.
prof. Neutrino 12.03.2023
Vskutku spektakulární audiovizuální show předvedla dvojice umělců, mexický skladatel Fernando Corona aka Murcof a španělský vizuální umělec Sergi Palau.