Články / Reporty

Z ušaté LFŠ

Z ušaté LFŠ

Veronika Havlová | Články / Reporty | 08.08.2021

A je to tu zase. V pátek začala Letní filmová škola, festival, který nezastavila ničivá povodeň v devadesátkách, není tedy divu, že ho loni ani letos nezastavila nějaká ta pandemie. Loňský ročník sice působil trochu neskutečně a náměsíčně, ale momentálně se zdá, že je Filmovka opět v plné kondici, jen o tři dny kratší a o týden posunutá. Však se ústřední trojici v čele festivalu, ředitelce Radaně Korené a dvojici dramaturgů Ivě Hejlíčkové a Janu Jílkovi, dostalo během sobotního slavnostního zahájení mnohých milých slov chvály jak z úst hradišťského starosty, tak i ředitele ostravského studia ČT. Moderátor večera, velice tradiční pan Kubánik, si pro ně připravil „humorné dárky“ a pro nás v sále pak delší vtipný úvodní projev, postavený na glosování uplynulého roku pomocí hlášek Zdeňka Svěráka. Kdyby měl dar naslouchat publiku, podobně jako nás motto letošního ročníku nabádá naslouchat filmu, mohl svůj projev po prvních třech rozpačitých reakcích utnout a nám by zbylo víc času. Na cokoli jiného.

Naslouchání bylo velmi případně i ústředním motivem zahajovacího filmu, slovensko-českého Muže se zaječíma ušima, v němž se jeho režisér Martin Šulík kvalitou minimálně přiblížil svému téměř dvacet let starému Slunečnímu státu. Nejen že se mu povedlo obsadit Miroslava Krobota mimo jeho tradiční škatulku, a nechal ho tak předvést, že umí hrát i něco jiného než mlčenlivé podivíny a občas suše hláškující bručouny. Hlavně se ale nebál střelby do vlastních řad a vytvořil postavu umělce, jehož hluboko zakořeněný sobecký kokotismus během filmu postupně vyplouvá na povrch stále patrnějšími trhlinami v masce šarmantního úspěšného spisovatele, chápavého a citlivého otce, přítele a partnera. A nepůsobí u něj příliš trapně ani fakt, že se chystá na obligátní založení druhé rodiny v pozdním věku, tedy že, řečeno s jednou postav, zplodil vlastní vnouče.

Při nutnosti oznámit tuto radostnou novinu svým dospělým dětem a hlavně vyjednat rozvod se stávající manželkou, s níž už dvacet let nežije, absolvuje cestu do minulosti, při níž je konfrontován se svými chybami, jejichž závažnost v proudu děje stoupá natolik, až se v našich očích postava původně sympatická proměňuje na odporného sobce. To, co působilo jako okouzlující umělecká rozevlátost, se ukazuje být pouhou bezohledností. Všechny ohavnosti, kterých se kdy dopustil, je pohotový omluvit nutností umělce poznat život ze všech stránek. Ostatně jeho knihy jsou oceňované a čtené, to je hlavní. Ovšem mistrně odposlechnuté dialogy, jimiž šperkuje svá díla, nejsou dokladem jeho schopnosti druhé lidi poslouchat, ale jen je slyšet a využívat. O zvláštním přístupu k sebereflexi svědčí i to, že jeho právě vznikající dílo, pronikající do filmu černobílými scénami, je podobenstvím o muži, který se až díky záhadně narostlým zaječím uším naučí naslouchat lidem kolem sebe. Nicméně i ten největší samožer má šanci na nápravu. Poslední záběr naznačuje, že s hrdinou jistá odhalení z minulého života přece jen trochu pohnula a že si pozdě, ale přece začíná pěstovat své vlastní symbolické zaječí uši.

Tohle celé poselství se Šulíkovi daří předat v obalu odsýpající sarkastické komedie, která je v poměrech současné české i slovenské komedie dost netradičně namířená na muže v pozdním středním věku, přičemž naopak tradiční terče mužského humoru v podobě tchyní a postarších (budoucích) exmanželek chvályhodně rehabilituje.

Naslouchat takovým filmům je radost. A mnohé další radosti v bohatém programu LFŠ ještě čekají. O nich zase příště.

Info

47. Letní filmová škola Uherské Hradiště
6.–12. 8. 2021
Uherské Hradiště
Fb událost

foto © se svolením LFŠ

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Rapové (ne)vítanie leta (Denzel Curry)

Jonáš Sudakov 19.05.2022

V rozhovore s XXL z mája 2022 sa Denzel Curry označil ako najlepší žijúci rapper. Tento titulok obletel celým internetom, ale nikto mu príliš neoponoval... Živě ve Žlutých lázních.

Plameny a černý dým nad letištěm aneb Rammstein

Jiří V. Matýsek 17.05.2022

Rammstein můžeme vyčítat ledacos: přílišnou přímočarost, útoky na nízké pudy, kontroverznost a kdovíco dalšího...

Mé dojetí se tady snadno ztratí (Low)

Jiří Přivřel 14.05.2022

Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…

GusGus každému z nás

Tomáš Kouřil 10.05.2022

Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Bára Jurašková 10.05.2022

Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Akana 05.05.2022

Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...

Zkrocený temperament Céu

Akana 01.05.2022

Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.

Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Jiří V. Matýsek 29.04.2022

Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. V MeetFactory hrál v české premiéře.

Sharpe 2022: O tom, co ti chci říct...

Michal Pařízek 25.04.2022

Skvělý songwriting, úžasný hlas a hlavně nefalšovaná radost z možnosti po několika velmi těžkých měsících být znovu před publikem. Silná místa, i ta slabší, rovnováha.

Tempo lidských strojů (Nitzer Ebb & co.)

Michal Smrčina 24.04.2022

McCarthy si v černém obleku, košili a brýlích udržuje výraz cynického kazatele, který neztrácí nadšení z dob, kdy začínali.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace