Články / Reporty

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Co se děje v pokojíčkách (Holly Humberstone)

Klára Řepková | Články / Reporty | 22.02.2024

„Je prostředek týdne a vy jste přišli včas i na předskokana. To je cool,” uvádí Nick Carpenter, vystupující jako Medium Build, večer koncertu britské zpěvačky Holly Humberstone v pražském Rock Café. V minimalistickém vystoupení sází jen na kytaru a reverb, zbytek kapely nechal za oceánem v domovských Státech a pro pomalé skladby plné melancholie a rozervanosti to vypadá jako slibné aranžmá.

Jenomže Medium Build to celé hodně prožívá, nejspíš nejvíc ze všech v sále. Rychle sklouzne ke zbytečně intenzivnímu zpěvu, který u soft skladeb působí nejistě až komicky, a v kombinaci s neustálými průpovídkami, které trvají skoro stejně dlouho jako písničky, tak první vystoupení končí trochu rozpačitě. Naštěstí to není o něm.

Hlavní interpretka má mnohem jasnější představu o tom, co je autentické a nejvíc funguje. Holly Humberstone se vypovídat nepotřebuje, stačí jí opřít se o setlist napráskaný kombinací starších singlů, materiálu z loňského dlouhohrajícího debutu Paint My Bedroom Black i úplně nového singlu Dive a na minutu přesně se pustit do indiepopové jistoty.

Přesunutí z původní MeetFactory do menšího Rock Café Humberstone prospělo. Intimnější prostředí se k textům připomínajícím deníkové záznamy hodí a potemnělý interiér evokuje onen pokoj z názvu alba i stejnojmenné první skladby.

„Now, with the windows down/I am reborn in the ever-fading light/I'm gonna paint my bedroom black/I'm gonna turn my music up/I'm gonna drown you out tonight,” zpívá Humberstone do energické melodie a nastavuje tempo na zbytek koncertu, během kterého se občas dostane i do rockovějších poloh jako u Scarlett a živelné aranže navlékne i původně klidnějším trackům The Walls Are Way Too Thin nebo Falling Asleep at the Wheel.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Jen párkrát ho vystřídá snovou atmosférou u balady Kissing in Swimming Pool nebo London Is Lonely, to je taky jeden z mála okamžiků, kdy nabídne berličku k tomu, o čem song je, a vzpomíná, jak bylo těžké se ve dvaceti přestěhovat do velkoměsta, nikoho neznat a zažívat všechen ten stesk po blízkých. „I’m just going through something,” zpívá odhodlaně v refrénu Cocoon a vlastně tím shrnuje celý koncert a svým způsobem i pocity mladé generace. Jenom je škoda, že si zvukaři nedali větší práci s nastavením vokálů, které se při intimním promlouvání v mixu utápěly.

Koncert Holly Humberstone je stejně jako její tvorba hořkosladká óda na ranou dospělost se všemi intenzivními láskami, propitými večery i pocity neukotvenosti a opuštění a hledáním sama sebe. Exkurz do metaforického pokoje, kde se to všechno děje, je nestrojený a upřímný a čtyřiadvacetiletá Britka ho navíc vede energicky a bez patosu. Osamělý disociační večer s deníkem a smutnými písničkami se díky tomu mění na sleepover s kamarádkami, kde se i těm nejtěžší tématům dá nakonec zasmát.

Info

Holly Humberstone (uk) + Medium Build (us)
21. 2. Rock Café, Praha

foto © Katarzyna Wolf

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace