Douška vydavatelská: Natália Ostrouchova (Animal Music) (2)

Oslovili jsme Natálii Ostrouchovou, dramaturgyni labelu Animal Music, aby se s námi podělila o to, co je u nich nového a co ji v hudbě v poslední době zaujalo. Vrací se k výjimečnému koncertu z počátku milénia, který ocení jistě nejen fanoušci manželů Havlových, zároveň nahlíží dopředu: k intimní novince Doroty Barové, očekávanému debutu Marcela Bárty nebo chystanému návratu Dagmar Voňkové. A nechybí ani osobní postřehy z koncertů a proměňujícího se světa hudby kolem nás.

Co nového

Čerstvou novinkou je vlastně archivní záležitost, se kterou nás oslovil Michal Kořán. Na festivalu Alternativa v roce 2006 odehráli Kora et le Mechanix, tedy duo, které Michal tvoří s Filipem Homolou, společný a ojedinělý koncert s Irenou a Vojtěchem Havlovými. S jeho vydáním jsme samozřejmě chtěli být nápomocni, protože jsme vloni vydali poslední album Havlových Four Hands a navázali s nimi hezké vztahy, ale potřebovali jsme souhlas od Ireny. Její „posvěcení“ jsme dostali a jsme za to velmi vděční.

Album vyšlo 21. října, přesně rok poté, co Vojta nečekaně odešel. Často na něj myslíme a album je tedy hlavně vzpomínkou na něj, ale zároveň oslavou 20 let, které letos Kora et le Mechanix mají. Spojení dvou protipólů – elektronického ambientu Kory s akustickou meditací Havlových – je pro tohle dílo příznačné. A na obalu k témuž odkazují černobílé vodorovné linie, které jakoby nekončí. Deska se jmenuje Excursin Animato a jde už o třetí verzi projektu Excursin dua Kořán-Homola, který vyšel v roce 2006, o rok později pak následovala remixová Excursin Forte. Větší koncert Kora et le Mechanix spolu s hosty a křtem se chystá po novém roce.

Co chystáme

Další na řadě bude třetí sólovka Doroty Barové, která nám přinesla, stejně jako minule v roce 2021, když jsme vydávali Dotyk, hotovou nahrávku v tradičním obsazení s Miroslavem Chyškou na kytaru a Milošem Klápštěm na basu, tentokrát ještě s Janem Krejčou na barokní loutnu theorbu. Projekt z kategorie „dárek“. S Dorkou spolupracujeme coby členkou Vertiga od začátku našeho labelu, ačkoli její první sólovka vyšla až v roce 2018. Nová deska se jmenuje Píseň pro Mi, protože je věnována Dorčině blízké, nedávno zesnulé kamarádce a duší spřízněné Michaele Vejnarové, která po sobě zanechala sbírku obrazů a básní. Dorka některé zhudebnila, obrazy jsme použili do bookletu a celý vizuál se nese v jejich duchu. Je to intimní vzpomínkové album, avšak zcela nadčasové.

Zajímavé na něm je, že Dorka tu zpívá poprvé, s výjimkou jedné písně, výhradně česky a posluchačsky je až dobrodružné vnímat nepatrné rozdíly v barvě hlasu, v emočním zabarvení a sdělnosti, když zpívá česky a když polsky. Při jejím poslechu mě napadá, jak moc je nebo není porozumění textu důležité, jestli jde o zvukomalebnost, obsah nebo hlas a chemickou reakci na něj. Asi, nepřekvapivě, jde o všechno dohromady a záleží na mnoha různých faktorech a úhlech pohledu, nebo spíše poslechu.

Na podzim vyjde taky první sólovka saxofonisty Marcela Bárty. Marcel je zakládající člen a téměř výlučný autor Vertiga, je přítomný v dalších projektech a především je to výjimečný a zcela originální autor. Jeho deska bude hodně svobodná, progresivní, divoká, krásná. Moc se na ni těším. Jde o záznam z premiérového uvedení jeho skladby Episodes from the Spinning Ball v DOXu, ve spolupráci s orchestrem SOČR.

Po dvou letech občasného natáčení („Dobrý den, pane Ostrouchove, mám zase tři nové písničky“) také zanedlouho zhmotníme nové album Dagmar Voňkové. Nahrávala sama, jen s ukulele, vždycky když měla nastřádáno pár písní. Každá člověka okamžitě odnese do jiného světa, tam, kde nezáleží na věcech, které většina z nás považuje za důležité, ale na těch, které důležité opravdu jsou. Na české scéně je málo takhle „pravdivých“ hudebníků.

Co vidím a slyším jinde

V poslední době jsem mnoho nové hudby neobjevovala, víc jsem se nořila spíš do četby o hudbě, o prostředí streamovacích platforem, potažmo o Spotify a jeho fungování, o kterém se začíná šířit kritická osvěta. Díky autorům a autorkám, jako je Liz Pelly, u nás díky Milošovi Hrochovi a Petrovi Szczepanikovi, se konečně dozvídáme, jak funguje neprůhledný svět platforem, jak to mění celou hudební kulturu. Zatímco my si myslíme, že přinášíme hudbu k posluchačům, poskytujeme zdarma platformám obsah, ze kterého těží data pro svůj další růst.

Ale abych to zakončila trochu pozitivněji, tak ráda vzpomenu na letošní koncerty, které nás s mužem hodně bavily – Richard Thompson, Beck s BBC Concert Orchestra, Jana Kirschner s Obyčajnostmi, Letní kapela, Neil Young a velkou radost jsem měla z Dunaje s Janou Vébrovou, jejich spojení hodně dobře funguje. Na "brittenovském“ festivalu v anglickém Aldeburghu nás doslova sfouklo hravé a neuvěřitelně strhující provedení Purcellova Krále Artuše v podání Gabrieli Consort & Players.

Ze symfonických koncertů, na které taky hojně chodíme, se nám letos líbilo třeba v Harpě v Reykjavíku, kde jsme slyšeli kompletní symfonie Arva Pärta v podání Islandského symfonického orchestru, v němž hraje více než polovina žen. Při jízdě islandskou krajinou jsme si, jak jinak, pouštěli Sigur Rós, a jejich koncert v září v Praze pak taky navštívili, což byl jeden z nejhezčích zážitků z nedávné doby.