Místo sdílení Meral Polat

Na festival Respect se vrací nizozemská zpěvačka Meral Polat, která před třemi lety okouzlila živelným projevem a silnými emocemi. Tentokrát představí nový materiál z alba Meydan, slibující ještě intenzivnější hudební zážitek.

Na pódium festivalu Respect se letos vrací nizozemská zpěvačka, skladatelka a herečka kurdského původu Meral Polat. Před třemi lety patřilo její vystoupení k těm nezapomenutelným. Ukázala živelnou bezprostřednost i smysl pro drama, uhrančivý zpěv vyjadřující obdivuhodnou škálu emocí od vášnivého hněvu po tichou kontemplaci a křehký smutek, hluboké propojení trojice hudebníků. Letos se Polat na Respect vrací s čerstvým materiálem z alba Meydan, který slibuje snad ještě intenzivnější zážitek.

Působivé a věrohodné vyjádření nejrůznějších emocí nepochybně souvisí i s bohatými hereckými zkušenostmi všestranné umělkyně. V roce 2004 absolvovala v Amsterdamu divadelní školu, má na svém kontě úctyhodnou řadu rolí v nizozemských filmech, seriálech i divadelních hrách, zásadním se pro ni stalo účinkování v komediálním seriálu De Luizenmoeder. Herectví také dlouhou dobu představovalo její ústřední uměleckou aktivitu, přestože hudba ji provázela od dětství prakticky neustále. Rodiče patřili k alevitům, vyznavačům neortodoxní odnože islámu, pro které je hudba významnou součástí společenského i rodinného života, takže lidové písně a otcova hra na loutnu bağlama provázely Polat od nejútlejšího věku. První kapelu založila už v roce 2008 a o pět let později vydala pozoruhodné album s folkově laděnou skupinou Merals Harem. Ale teprve kolem roku 2020, kdy v pozůstalosti svého otce objevila množství inspirativních básní a zároveň se seznámila se svými současnými spoluhráči, nastal zlom, po němž zájem o hudbu a touha po sebevyjádření právě jejím prostřednictvím převážila nad hereckou kariérou.

NEPŘEDVÍDATELÉ JAKO ŽIVOT

Jako mnoho jiných potomků imigrantů, pro které už místo narození a místo původu neznamenají totéž, musela i Meral Polat svou identitu obtížně (znovu)objevovat. Její rodiče přišli do Nizozemska z turecké části Kurdistánu, ona sama se narodila už v Amsterdamu. V dětství se s kurdštinou prakticky nesetkala, protože otec i matka hovořili každý jiným dialektem, a proto používali raději turečtinu. Osvojení si holandštiny bylo samozřejmou nutností, a právě v tomto jazyce se Polat stále cítí nejjistěji. Rodná řeč jejích rodičů ovšem dnes zaujímá v jejím životě speciální místo, možná i proto, že si svůj vztah k ní, stejně jako ke kurdské kultuře obecně, musela v dospělosti budovat do značné míry sama. „Je to jazyk, který byl dlouho zakázaný, můj otec jím nesměl mluvit a strýcové za něj byli mučeni. Bylo pro mě důležité, abych mohla tento jazyk svobodně použít v hudbě,“ prozradila v nedávném rozhovoru na stránkách amsterdamského divadla Meervaart, v němž také několikrát účinkovala.