Aktuální trendy v programu Pražského jara - Prague Offspring

Hudba za hranicí možného – i tak lze ve stručnosti charakterizovat program věnovaný současné tvorbě v rámci letošního ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V rámci série Prague Offspring se představí britská skladatelka Rebecca Saunders nebo rakouský ansámbl Klangforum Wien v čele s Enno Poppem. Zazní skladba loni zesnulé Kaiji Saariaho, ale i nové kompozice pětice českých a slovenských skladatelů a skladatelek. Uslyšíte světovou premiéru koncertů Kryštofa Mařatky a Sylvie Bodorové a spoustu dalšího.

Prague Offspring, série věnovaná nejaktuálnějším trendům v současné hudbě, se letos koná již potřetí. „Základním východiskem bylo vytvoření dvou intenzivních dnů, které by byly zcela věnovány současné hudbě,” vysvětluje dramaturg festivalu Josef Třeštík. Role rezidenčního souboru se letos potřetí a naposledy zhostí Klangforum Wien. Po Olze Neuwirth a Georgu Friedrichu Haasovi se jako rezidenční umělkyně představí Rebecca Saunders, britská autorka žijící v Berlíně. Coby sólistka vystoupí ve skladbě Nether fenomenální britská sopranistka Juliet Fraser.

Prague Offspring připomene také finskou skladatelku Kaiju Saariaho, od jejíhož úmrtí uplyne 2. června přesně rok. „Přestože byl program festivalu v té době již téměř sestaven, rozhodli jsme se společně s Klangforum Wien zařadit skladbu Solar jako poctu její památce,” doplňuje Josef Třeštík. Uslyšíme také premiéru pěti nových skladeb od českých a slovenských autorů a autorey, vytvořených speciálně pro Klangforum Wien. Zkomponovali je Timea Urban Hvozdíková, Michal Jindrák, Martin Klusák, Michal Wróblewski a Matej Sloboda.

Nevšedním pohledem na klavír nahlíží projekt Pianofonia Michala Rataje a Jana Trojana. Dvojice skladatelů rozezní a ozvučí jednotlivé součásti nástroje 20. května v Národním technickém muzeu. „Klavír je nástrojem západní hudební kultury. Jeho hlubší instrumentální podstata však v sobě propojuje mnohem víc,“ přibližuje projekt Michal Rataj. Na koncertní křídlo, jak jej známe z klasických koncertů, bude hrát přední český interpret světového renomé Ivo Kahánek. Netradičně bude klavír rozeznívat Michal Nejtek, sám uznávaný hudební skladatel, jehož hudba v minulosti na Pražském jaru také zněla, a který má jako interpret přesahy k jazzu a rocku.

Festival dlouhodobě poskytuje soudobé české hudbě prominentní místo i na koncertech s klasickým repertoárem, zdůrazňuje tím její nezastupitelnou roli v hudebním světě. A tak ani Rok české hudby Pražské jaro neslaví pouze skrze autory z dávných kapitol dějin hudby. „Festival se hrdě hlásí k současným českým skladatelům, jejichž jména jsou možná známější v zahraničí než u nás – obdobně, jak tomu bylo u dnes slavných jmen v dřívějších dobách,“ uvádí ředitel festivalu Pavel Trojan. Pražské jaro proto pozvalo Orchestre Philharmonique de Radio France, aby na svém koncertě 27. května uvedli vedle francouzské hudby také světovou premiéru houslového koncertu Kryštofa Mařatky. Program letošního festivalu obohatí také premiéra skladby Trumpet Ceremony Sylvie Bodorové pro trubku a orchestr. Provede ji Symfonický orchestr Českého rozhlasu při příležitosti 75. výročí soutěže festivalu. V sólovém partu uslyšíte maďarského trumpetistu Gábora Boldoczkého.

Velkolepou tečkou za tříletou rezidencí Klangfora Wien bude provedení díla 11 000 strun od Georga Friedricha Haase, 2. června ve Foru Karlín. V jedinečném večeru uslyšíte padesát mikrotonálně laděných pianin rozmístěných v kruhu, doplněných o komorní ansámbl - čítající dohromady přesně 11 000 strun. Publikum bude umístěno jak uvnitř, tak i vně kruhu. Skladba vyznačující se fascinujícími zvukovými efekty působí v některých místech až dojmem elektronické hudby, i když vše je plně akustické.

Závěrečný koncert Pražského jara 3. června v Rudolfinu nabídne zásadní díla české hudby v podání České filharmonie pod taktovkou Davida Robertsona a s Josefem Špačkem jako sólistou. V evropské premiéře zde zazní Superorganisms Miroslava Srnky, skladba na objednávku Berlínských filharmoniků, Losangeleské filharmonie, NHK Symphony Orchestra, České filharmonie a Orchestre de Paris. Ten ji v čele s Klausem Mäkelä zanedlouho představí také v Paříži. Skladbu tvoří téměř výhradně sólové hlasy zcela individuálně rozděleného orchestru, ale přesto lze jednotlivé hlasy jen těžko od sebe rozpoznat. „Hudba v nich vzniká až z vlnění společné energie,” dodává Srnka s tím, že vznikla v době, která svoje problémy nebude moci bez semknutí lidského superorganismu vyřešit.