Nula v názvu EP signalizuje, že se nejedná o jednorázové vybočení, ale o proměnu kapely, která reaguje na schopnosti i hudební názory svých členů.
Bod nula. Please the Trees bez kytar. V pěti elektronických předělávkách starších skladeb na EP, kterým si kapela otevírá zcela nové obzory. Nahrávka 0 vychází prostřednictvím hudební platformy Bandcamp v pátek 6. listopadu 2020.
Na začátku to paradoxně měly být tradiční akustické covery zahrané na španělku. „Před dvěma lety jsem nahrál deset písní. Jak čas ale plynul, přestával jsem s tou ideou rezonovat a začal koketovat s jiným přístupem,“ vzpomíná frontman Václav Havelka. Ona idea ale získala jasnější obrysy s příchodem nového člena do kapely, Kryštofa Kříčka, který nastoupil po vydání posledního alba Infinite Dance a nahradil tak dlouholetého baskytaristu Míru Syrného. Kryštof má nejenom svůj vlastní elektronický projekt kurisutaru, ale také je mezi ním a Václavem věkový rozdíl dvaceti let. Proto bylo pro všechny lákavé dát mu prostor a vyzkoušet si, jak jeho uši slyší starší písně Please the Trees.
Výsledkem je pětice skladeb, o nichž se nedá mluvit jako o remixech, ale jako o skutečných nových nahrávkách, které přináší svébytný rukopis i atmosféru. A také jsou známkou toho, že se Kryštof v kapele doopravdy zabydlel. „Úplně první byla She Made Love To The Moon, u té jediné se dal použít a separovat vokál z původních nahrávek, jsou tam slyšet i dohmaty strun na kytaře,“ popisuje Kryštof svůj přístup. „Z toho mám hroznou radost, z té zvláštní prezence kytary, která tam ale nic melodického nehraje.“ Zbytek skladeb pak Havelka nazpíval nově na abstraktní zvukové plochy, které duo dále aranžovalo.
Nula v názvu EP signalizuje, že se nejedná o jednorázové vybočení, ale o proměnu kapely, která reaguje na schopnosti i hudební názory svých členů. Osvěžuje sebe samu. Please the Trees se tímto směrem chystají pokračovat i v rámci dalšího vývoje kapely a skládání nových písní - byť třeba už ne takto experimentálně a radikálně, jako na 0. „Název épéčka 0 je pro mě jakási demonstrace toho, že jako kapela jsme neustále se měnící organismus a ani sami nevíme, co bude další krok,“ shrnuje Havelka.
fotogalerie z vystoupení na Lodi Tajemství zde
Na rozdíl od předchozí tvorby, která často reflektovala minulost, je Prince Timmy osobní výpovědí o přítomnosti. Pod energickými elektronickými beaty se skrývají témata sebekritiky, sebedestrukce a nejtemnějších emocí, které autor ukrývá za chytlavými popovými melodiemi a experimentálními zvuky.
Nová deska vznikala mimo jiné v Brazílii, Mexiku a USA a navazuje na jeho typicky intimní, melodický styl.
Vedle scén Národního divadla moravskoslezského se letos bude hrát také v Komenského sadech nebo v chátrajícím komplexu bývalého hotelu Palace, kam se veřejnost běžně nedostane.
Dygl patří k výrazným jménům japonské indie scény. Jejich hudba čerpá z vlivů kapel jako Television nebo Talking Heads, ale zachovává si syrový současný charakter. Spolu s nimi zahrají Střední vlny.
Islandská skladatelka, violoncellistka a zpěvačka dobře ví, že aby mohl zvuk skutečně udeřit, musí mít kolem sebe prostor. Ticho jako místo, kde se obraz učí dýchat. Hildur Guðnadóttir vystoupí na začátku července na slovenském festivalu Pohoda a u té příležitosti je jí věnováno aktuální číslo Full Moonu.
Kytarista Fredrik Rasten a trumpetista Torstein Lavik Larsen vytvářejí zvukové krajiny na pomezí improvizace, ambientu a elektroniky. Jejich hudba staví na prostoru, tichu a jemných detailech, výsledkem je soustředěný a meditativní poslechový zážitek.