Protokol: Jiří Imlauf

Když Houpací koně v roce 2021 zastavili na slepé koleji, frontman Jiří Imlauf neseskočil, jen přehodil výhybku. Vydal se na sólovou trať, zprvu sám, jen s kytarou a minulostí. Nyní představuje první sólové album, na kterém zní nové písně a staré vzpomínky. Nahrávka Teď vznikla pod producentským dohledem Tomáše Neuwertha a s pomocí Ondřeje Kyase z Květů, ven šla 12. září a živě ji uslyšíte na třech křtech – v brněnském Kabinetu Múz, pražském Café V lese a na domácí půdě v ústeckém Činoherním studiu. Další koncerty a oblíbenou hudbu Jiřího najdete níže.

První píseň, kterou jsi slyšel jako dítě, a stále si ji pamatuješ?

Naši měli rádi Matušku, často si ho pouštěli na singlech z malýho gramofonu, pamatuju si na Hříšník a fláma (a nátura líná…) a Ráno. To mi bylo tak pět. Pak mi vyprávěli, že večer před tím, než jsem se narodil, byli na jeho koncertě v žateckým letňáku, vzpomínali na píseň Kladivo, tu jsem teda asi slyšel taky, ale nepamatuju si to. A taky si vybavuju hudbu k seriálu Tajuplný ostrov, všechna tajemství, co ta zvláštní melodie slibovala, to je pro mě synonymum dětství.

Jakou desku sis koupil jako první?

Nemůžu se rozhodnout, jestli to byla první deska Katapultu (živák, Půlnoční závodní dráha, Hlupák váhá...), nebo Exploduj! od Petry Janů.

Album, díky kterému jsi přežil dospívání?

Nějak v sedmé třídě jsme jeli na lyžák na Šumavu a spolužák Vašek pouštěl z maďarskýho kazeťáku s oranžovýma knoflíkama Beatles, All My Loving. Prosil jsem ho, ať to pouští pořád dokola, byla taková posmutnělá, ale s energií, silná melodie, ale ne nějaká kantiléna s orchestrem… Někdy se takový okamžiky romantizujou, ale bylo to fakt jako blesk z nebe. Takže to byli Beatles. Nejdřív ty starší písně z „červeného“ alba, kompilace 62-66, potom Seržant na kazetě, Bílé dvojalbum a Abbey Road na vinylech.

Zásadní koncertní zážitek v mládí?

Už jsme doma v „Zeleným baráku“ u teplického nádraží. Energie, zvládnutí nástrojů, surrealistický texty, Dolanský se saxofonem, Keřka s basou… Temná, velká místnost, ošuntělý sedačky a křesla, basy s pivem, jak někde v Berlíně. Taková směs normálních lidí, žádná převládající subkultura. DNA rokenrolu. To asi nikdy nezapomenu.

Které album tě donutilo začít tvořit hudbu?

Asi první a druhé album Vladimíra Mišíka. Česky, poezie, zvuk akustický kytary. A pak taky folk, kazetový nahrávky, Č.p. 8, Merta, Janota.

Na kterou píseň nikdy nezapomeneš?

Nothing Really Ends od Deus.

Guilty pleasure?

Tuhle rubriku jsem si vždycky četl jako první z celýho Full Moonu a vždycky si říkám, co bych na tohle odpověděl. Tak jo, Brontosauři. Tulácký ráno, Slunovrat, Hejna včel. Jojo…

Nejlepší album z posledního roku?

Jana Kirschner - Obyčajnosti. Krásný.

Nejoblíbenější record store?

Rekomando/Polí pět

Top 5 nejzásadnějších alb?

Výběr z výběru výběru.

The Beatles - Revolver

Pink Floyd - Dark Side of the Moon

Tom Waits - Closing Time

Oldřich Janota - Podzimní král

Sparklehorse - It’s a Wonderful Life