Šejkr #174: Malér

Únor. Začátek února. Kdyby mi někdo třikrát zopakoval, že je listopad, tak mu hravě věřím. Beztak se za těch pár hodin, než tohle vyjde, stane dalších třicet dva zásadních událostí, změn a posunů. Rychlá doba? Oxymóron. Přívlastky (jí) nestačí.

Bratislavská Fuga je (ještě pár dní) místo, na které se nezapomíná. Zdaleka jsem tam nebyl tolikrát, kolikrát jsem měl – vybavuju si hned dva koncerty, na které mám ještě někde lístky a nedostal jsem se tam (Algiers a Fvck_Kvlt aneb ne, nepřekvapím) –, ale těch několik málo večerů, co jsem tam strávil, stálo za to. Jo, sem budu chodit, až tu budu bydlet, říkal jsem si vždycky. Tak nebudu. Možná ani jedno. Před pár týdny jsem si dělal legraci z toho, jak se mluví o konci klubové kultury. Jasně, nějaký přelom a síto určitě, ale konec? Opatrně. Zejména když podobné texty píšou sedmdesátiletý matadoři, s veškerým respektem. Teď se mi to vrátilo jako bumerang.

Kamarádi Tánička s Mariem mě ve Fuze seznámili s jedním členem kapely Saténové ruky. Jméno jsem vytratil, standardní Pařízek. Zato si velmi dobře vzpomínám, že jsme si docela sedli, na rokenrol ani nedošlo, spíš knihy a tak nějak všechno okolo. Pěna dní. Po letech jsem pak zvědavě zamířil na jejich koncert na Pohodě a bylo to zklamání, zástupy okolo plné nadšení a já prchal. Což se mi stává docela často, vím o tom, špatná karma asi. Určitě. Nedávno Mišo Kaščák přišel s tím, že jejich písnička Otvorená je událost roku – nebo něco v tom smyslu, nechytejte mě za slovo –, nedůvěřivě si to pouštím a… zase to samé, ta doslovnost mi prostě vadí, i když verš „ale je lepšie byť bača ako čaba“ polechtal závity, ne že ne. Proč o tom mluvím, nedávno mi totiž došlo, že se člověk může snadno dostat do situace, kdy je doslovnost nutná. Což nemá být obrana Saténových rúk, oni ji nepotřebují a určitě ne ode mě, jen prostě úvaha nad tím, že se dějí věci, které tuhle těžkonohou důslednost vyžadují.

„Možná jednou, se to zas vrátí.“* Není to tak dlouho, co jsem měl tendenci ministra rapera bonvivána bránit. Jasně, víme, ale tak nechme mu aspoň pár rozhodnutí, abychom měli jasněji, říkal jsem sobě i jiným. Další bumerang. „Slovensko v tom má náskok. Paní ministryně mě upozornila na určité pasti, kterým bychom se měli vyhnout,“ nechal se slyšet. Nemám kredit to komentovat, ale budu muset, stejně jako ostatní. Jinak bude malér. Možná už je.

V osm večer na Radiu 1 a slibuju, že to nebude taková depka jako výše. Meowlau s Edovým Synom, Liv.e, Mandy, Indiana, Momoko Gill, Knats nebo po letech Tvrdý s Havelkou. U nás v garáži, sic!