Vstupní prohlídka: Kvietah

Magdalena Fendrychová sebe nevnímá pouze jako písničkářku, ale jako skladatelku a po letech vystupování s kytarou a klavírem začala s jarem hrát naživo s celou kapelou. Studuje skladbu na konzervatoři a kromě hudby a textů je autorkou také většiny aranží. Po dvou singlech a úspěšné crowdfundingové kampani vydává Kvietah své album Hejno černejch koček. Na kočky jsme se jí neptali, ale došlo na štěstí a další podstatné atributy současnosti.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Inspiruje mě prostředí, ve kterém žiju, a umělci, které jsem poslouchala a poslouchám. Vyrostla jsem na Patti Smith, Neilu Youngovi, Kurtu Cobainovi, ale i na písničkářích jako jsou Karel Kryl a Zuzana Navarová. Dneska poslouchám hlavně českou, slovenskou alternativu a zahraniční umělce, kteří se nebojí dělat hudbu jinak. Styl hodně souvisí i s postojem k životu a aktuálními událostmi, takže mě inspiruje i to, že žiju v Praze a hodně věcí mi tu vadí a potřebuji je filtrovat.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Baví mě literatura, hodně ráda čtu, i když ne moc, píšu poezii... Jinak chodím běhat, do kostela a nejradši trávím čas s kamarády v bizarních podnicích u nás i mimo republiku.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?

Nejhorší je asi domlouvat koncerty, shodnout se na termínu s dalšími čtyřmi lidmi. Ale osobně nesnáším říkat si o honoráře, vysvětlovat, proč není možné hrát všude zadarmo. Když člověk hraje sám, nemusí to tolik řešit. To si vezmu kytaru, krabičky a jdu.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Když mě někdo z kapely rozesmívá.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Za mě bez rumu s colou, matchi a vegetariánského jídla.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Nejvíc jsem zainvestovala do synťáku, ale běžně utrácím hlavně za struny na kytaru a kabely. Většinu času, kdy nejsem ve škole, v práci nebo v hospodě, skládám. I když začnu přehrávat něco do školy, vždycky mě u toho napadne melodie nebo harmonický pattern a už píšu.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Všichni jsou unavení. Je téměř nemožné se tady vyznat ve vlastních pocitech. I když člověk nežije v rozvojové zemi a neřeší existenciální problémy, musí se hodně snažit, aby byl aspoň někdy šťastný.