Vstupní prohlídka: Markéta Vostrá

Debutové album Damaged Now, nahrané v Paříži a produkované Jawem Droskim, Markéta Vostrá popisuje jako „významné, inspirativní a vedoucí k objevování hudby i sama sebe“. Melancholické melodie putují napříč náladami a jdou až k temnějším tónům, zatímco zvukové vrstvy – od houslí, harmonik a synťáků po netradiční objekty – dotvářejí osobitou náladu každé skladby. Slibná nahrávka, nové jméno a zajímavé odpovědi, vstupte, prosím.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Určitě to bude muzika, kterou poslouchám. Pociťuju největší vliv od umělců jako PJ Harvey, Angel Olsen, Elliott Smith, Mac DeMarco, Alice Phoebe Lou a mnoho dalších, dříve jsem hodně poslouchala grunge, kapely jako Hole nebo Babes in Toyland mi vnukly myšlenku, že by bylo super se věnovat muzice.

Akustická kytara je pro mě taková obyčejná tužka, kterou vždycky nejprve použiju pro načrtnutí nápadu, ale taky mám tendence u ní často zůstat a libovat si. Vlastně skoro celé album Damaged Now vzniklo za doprovodu akustické kytary, kterou jsem našla u babičky ve skříni a která měla díky původním strunám tak jedinečný a inspirativní zvuk, kterým jsem se nechala unášet a vést.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Žiju napůl v Paříži, kde se živím částečně jako uklízečka, občas hlídám děti. Mimo to se věnuju natáčení minisérie o lemurovi žijícím v Paříži, jenž reflektuje život v cizině a zajímá se o současnou hudební scénu, ale i o témata jako mentální zdraví a jak přežít v tomto světě.

Nově připravuju show o vaření. Celkově se ráda věnuju nejrůznějším kreativním činnostem, ať už výrobě merche nebo plakátů pro eventy nebo třeba focení.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/bez kapely?

Když hrajete s lidma, se kterýma nejste na stejný vlně. Pro mě je hrozně důležitý vědět, že to všechny baví stejně a taky všichni víme, proč to děláme a že máme alespoň podobnou vizi. Bez kapely člověk řeší jiné nesnáze, já se nepovažuju za silného řečníka, takže asi fakt, že to celý musím při koncertě odtáhnout sama, včetně toho nezapomenout říct to podstatné a tak celkově prostě komunikovat s publikem, je pro mě výzva. Ale to se člověk učí tak nějak za pochodu a každá show má trochu jinou atmosféru, takže je to asi hlavně o tom být co nejvíc přítomný a nechat to flow.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Mobil, hluk, moc horko, moc zima.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Jednoznačně velkej kýbl nutely a k tomu láhev červenýho vína.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Ještě do nedávna jsem platila za hudební platformu, ale to už nedělám. Za poslední rok jsem asi nejvíc investovala do baterek, který potřebuju do elektroakustiky. A pak taky za koncerty, protože je důležitý podpořit umělce, který máte rádi, tím, že přijdete na jejich show.

Jak bys charakterizovala současný svět ve třech větách?

Jak by řekl Zikmund, lemur žijící v Paříži: „It's a big world for a small guy like me but it doesn't mean I shouldn't try.“