Vstupní prohlídka: Treska jednoskvrnná

Z vinohradských sklepů vylezla Treska Jednoskvrnná, poststudentská kapela, která si hraje s hranicemi alternativního rocku a popu. Nenucená poetika, temné textové twisty i roztomilá nálada se u nich míchají s energickými riffy, špetkou vtipu a nakažlivým „lážo plážo šílenstvím“. Výsledkem je osobitý zvuk, který zaujme na první poslech. Letos je uslyšíte v doprovodném hudebním programu festivalu MFDF Ji.hlava, za kterým stojí naše autorka Julie Pátá a hudební publicista Pavel Klusák.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?

Matouš Kotas: Asi tak nějak všechno, na to se blbě odpovídá.

Teodor Janiš: Ten feeling & mý friends z kapely.

Martin Rokyta: Naše zaprděná zkušebna ve sklepě, 900 prázdnejch lahváčů, kluci v kapele, jinak těžký říct.

Jonáš Urbánek: Asi hudba, kterou poslouchám.

Jáchym Šíla: Rád tvořím hudbu, která je opravdu živá, to je pro mě zásadní.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?

Matouš: Živím se rukama (truhlařina, realizace projektů a výstav), baví mě malovat, fotit a jezdit na kole. Felit s kámošema.

Teodor: Rukama, zatím.

Martin: Pracuju hlavně jako programátor, ale snažím se i nevypadnout z nějakýho kulturního prostředí. V létě třeba organizuju jeden krásnej festival. Baví mě hrát fotbálky a koukat na hvězdy.

Jonáš: Živím se animací, kterou zároveň studuju. Jinak se snažím co nejvíc mizet k oceánu na surf.

Jáchym: Vedle hudby se živím mimo jiné jako osvětlovač koncertů.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?

Matouš: Najít společnej čas je v pěti lidech občas těžký.

Teodor: Já.

Martin: Zvládnout se sejít, možná nehrát u vymýšlení moc přes sebe. Když hraju/zkouším něco novýho bez kapely, nelíbí se mi to, protože tomu chybí nějakej mood, kterej máme jenom dohromady.

Jonáš: U nás v kapele jsme každej dost jinej, každej máme svůj přístup k věcem a někdy je těžký se sladit.

Jáchym: Nejhorší je rozhodně sebeorganizace všech členů.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?

Matouš: Kámoši v první řadě nebo joint nebo obojí.

Teodor: Ganja marihuana.

Martin: Pejsci a kočičky.

Jonáš: Pivo.

Jáchym: Když to na koncertě pokazím.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?

Matouš: My jsme zatím ve fázi, že jsme rádi za cokoliv.

Teodor: Voda a vege jídlo.

Martin: Můj hodně wild sen jsou párky v rohlíku, ale to se bohužel ještě nikdy nestalo. Jinak rozhodně voda, piva hezkej bonus.

Jonáš: Pivo a voda.

Jáchym: Moje backstage se zatím většinou obejde bez jídla a pití.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?

Matouš: Nic moc, krabičkový šílenství mě trochu minulo.

Teodor: Za pivo <(^.^)>

Martin: Peníze za párky v rohlíku na benzínkách cestou na koncerty a poztrácený jackovky a prodlužky. Nějaký větší vybavení je spíš vzácnost. No a čas… Ten se nějak v tý hudbě ztrácí nonstop.

Jonáš: Vinyly a koncerty.

Jáchym: Za starý, ošklivý a nehratelný nástroje s představou, že je jednou všechny opravím.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?

Matouš: Cejtím úzkost a strach z toho, co bude. Jsem rád za lidi kolem sebe. Bohatý starý strejdové by se měli zamyslet, jestli by se nechtěli podělit o svoje pohodlí i s náma. Jinak tu asi moc dlouho nebudem schopný fungovat.

Teodor: Je to moc smutný a frustrující, ale jsou tu i hodný a inspirativní lidi, tak mám aspoň pocit, že můžu někam patřit.

Martin: Jednou budu bydlet… v Česku ale moc nevím vlastně. Nějak mě děsí, kam to všude ve světě směřuje, jakým způsobem je to všechno závislý na egu pár lidí. Kdo ví, v jednom novým tracku máme větu „říkáš mi historku, který se nesmějem“, snad se to nestane moc častým jevem.

Jonáš: Mě osobně dost děsí, jak moc jsme přehlcený. Asi jsem teď fakt dost nervózní z toho, co se bude dít, když se odehrávají tak šílený a bizarní události ve světě. Každopádně si moc vážím všech, co se snaží a dělají dobrý věci.

Jáchym: Nevím tyjo, asi že mi přijde vtipný, kolik lidí ze všech politických sfér si představuje, že tentokrát svět zachrání nějakej další muž, který bude konečně tím opravdu dobrým lídrem. Jsem neskutečně vděčný za své přátele, se kterými můžu sdílet své frustrace a dívat se trochu za horizont dnešních politických systémů.