10+1 = Ferry (Nulajednanulanula)

Kolik znáte skupin, které mají v přebalu desky vlisované brouky? Pravděpodobně jednu nebo žádnou. Každý kus alba kapely Nulajednanulanula se právě takto stal ručně vyrobeným originálem. Čerstvá nahrávka Život je pomalá smrt ale zdaleka není zajímavá jen vizuálně. Už název dává tušit, že to bude nahlas, a pražští emohardcoristé na ní potvrzují, že jsou jedním z nejzdatnějších členů DIY scény. Ptáme se, kde berou inspiraci a jaké kapely ovlivnily jejich kytaristu a zpěváka Ferryho.

Premier – Hrobař

Moje úplně první hudební vzpomínka. Tři roky a hlava u rádia.

Kabát – Má ji motorovou

Cesta na venkovní hokejový zápas, Ditmar mi dává poslechnout, co má ve walkmanu. Přisprostlý texty a pocit, že je to fakt našláplý, co víc malej kluk hudebně potřebuje? Možná víc baterek, aby to mohl v tom walkmanu drtit pořád. Podstatná část mýho dětství. Wrap wrap tudap tudap tudap…

Bahrainn

Lokální božstvo a organizátor kulturního dění v Klášterci nad Ohří, odkud pocházím. Ranný teenage věk, spocený vlasy v pogu na jejich koncertech, čuchnutí si k metalu a hardcoru a přijmutí řevu jako skvělýho vokálního projevu.

Cult of Luna – Eternal Kingdom

Stejně tak by na tomhle místě mohli být Isis, Neurosis, Tool nebo Envy, ale tohle byl song, ze kterého mi poprvé běhal mráz po celým těle. Nesmazatelná stopa, která mě ovlivňuje dodnes.

Esazlesa – Životy

Tohle to je taky mrazeníčko. Měl jsem rád už jejich předchozí kapelu Kmen a Vyhlídky a konce byla první vinylová deska, co jsem získal. V tomhle jejich období jsem Esa hodně obdivoval.

WWW – Ve stínu lamp

Nejdokonalejší texty a emotivní špinavý beaty. Je to tak krásně hnusný a intenzivní, až se mi chce zvracet. Alb Neurobeat a Atomová včela jsem se naposlouchal hodně. Silný moc moc.

Plebeian Grandstand – Trvst

Disharmonie, která mi vyplavuje hormony štěstí. Temnota, nádhera. Pouštím si to po ránu v práci místo kafe, než tam přijdou lidi.

Zmar – Zapomenout

Hymna desetidenního turné s klukama ze Zmaru. Highlight mýho života. Vždycky bych plakal, když si na to vzpomenu.

Arvo Pärt – Cantus in Memoriam Benjamin Britten

Skladba hraná v rádiu v jeden z nejsmutnějších momentů, co člověk může zažít. Jako by průzračnou vodou chladivý řeky plulo bezvládný tělo na druhý břeh. Kdybych ji slyšel pomiliontý, budu skoro bez dechu, naprosto paralyzovaný. Masterpiece.

Bert and Friends – Haluzinace

Zjevení. Ta odvaha dělat věci rozkošný, žvejkačkový a promakaný…

guilty pleasure: 90’s Dance Hits

Devadesátky vždy a všude, teleport na koupák, když mi bylo osm ty vole... Nejlepší!!!