10+1 = Nill Garçon

Mentální piña colada pro mozek, tajné zbraně do setů i složka „weirdness“. Nill Garçon pro nás vybrala deset skladeb a jednu guilty pleasure, které odhalují její hudební svět. DJka pohybující se mezi Prahou, Brnem i rádiovým éterem ve svých setech propojuje house s trancem, acid s hardgroovem – a vytváří tak nakažlivý tah na parket. Vystoupí také v rámci hudebního programu Music Is Science festivalu AFO.

Silicone Soul — Right On, Right On

Začneme tak, jak to mám ráda — dezertem! Tento track je piña coladou pro můj mozek, evokuje zasněný pocit dolce vita, při kterém se zavírají oči. Zvuky orchestru svádí k vlnění, zatímco bonga a funky kytara udržují rytmus a zábavu. Zakončila jsem jím svůj první set v lisabonském klubu Rūmu, kam se chci pravidelně vracet alespoň jednou za rok.

Alison Sheryll — Open Up Your Heart

Jeden z mých nejoblíbenějších house tracků. Snoubí mnou oblíbený organicky znějící beat s ještě oblíbenějšími orchestrálními stabs. Vždycky si ji poslechnu od začátku do konce. A na Discogsu je jen za hubičku!

Ninos Du Brasil — Condenado Por Un Idioma Desconhecido

Tahle skladba je jednoduše nespoutaná. Při každém poslechu se přenáším do zamlženého prostoru, kde se všichni kolem zmítají divokými pohyby, které eliminují koncept osobního prostoru. Maximum energie, maximum potu. Skladbu mám koupenou a pořád čeká v mém arsenálu na moment, kdy ji použiju.

Matsu, Matthew Law — Katch Up!

Tajná zbraň, která set zaručeně rozhodí. Spoilers incoming! Po mírně dramatickém breakbeatovém vzestupu se drop propadne do téměř úsměvného odlehčení, ale následující sekundy nenechávají nikoho v klidu. Funky track bez funku.

Foals — On the Luna (Metronony remix)

Soundtrack k asi nejšťastnějšímu období mého života. Psal se rok 2020, léto bylo mimořádně plné radosti, těšení a lásky k životu! Vidina nastávajícího pražského života, pár krásných výletů s rodinou a pravidelná rande zařídily, že slunce hřálo obzvlášť něžně a jahody chutnaly víc sladce než kdy dřív. Dlouho to tak nezůstalo, ale On the Luna spolu s dalšími objevenými liquid drum’n’bass tracky si doteď drží zasloužená místa v mých playlistech.

Sleep D x Ad Lib Collective — Cavern

Tahle pochází z mého nejoblíbenějšího LP Flashed Glass, z dvouleté spolupráce australského komorního souboru a dua elektronických producentů. Cílem bylo propojit euforii z koncertních hal a klubů. Euforii cítím, jako houf oblaků vznášející se nad Matterhornem. Doporučuji LP nejen poslechnout, ale i si o něm něco přečíst.

C418 — The End

Rok co rok se ukazuje, že mým nejoblíbenějším interpretem je C418. Je autorem ikonického Minecraft soundtracku, mou nejčastější poslechovou volbou při podřimování na cestách. Nejkouzelnější s ním byla cesta do Košic, skrz zasněžené lesy a třpytící se závěje vloček. Vybrat si oblíbenou skladbu z něj je těžké, ale The End vyhrává.

Múr — Heimsslit

Mám tendenci si na první poslech nepouštět skladby od začátku do konce. Skladba Heimsslit se důsledkem toho nejdřív ocitla v mém ambientním playlistu. Když už jsem jednoho dne nechala jejímu poslechu volný průběh a po třech minutách synťákového Blade Runner dronu zaznělo první zlověstné zavrčení basy, věděla jsem, že bude zle – v tom nejlepším slova smyslu. Od té doby je metalová skladba od islandské skupiny Múr v pravidelné rotaci

Fear-E — Particle Collision

Ačkoli mám od Fear-E koupených několik tracků, ani jeden doposud nezazněl z mého mixu. Nachází se ve složce “weirdness”, která je plná podobně experimentálně znějících tracků. A má takový grády! Lehce industriální a s texturou šmirglpapíru, je to ukolébavka pro zrezavělou motorovou pilu ve stodole šílenýho dědy.

September — Ostavi Trag

Poprvé jsem ji slyšela skrz edit scény opylování ze seriálu Scavengers Reign. Tu a capella část si přehraju alespoň pětkrát než skladbu doposlouchám celou. Není mi při ní do pláče, ale mám pocit, že by mělo.

Guilty pleasure: Skrillex — Purple Lamborghini (with Rick Ross)

Přemýšlela jsem, jestli tenhle song vůbec přiznat. Poslouchala jsem ho v sedmnácti, v ulicích Brna, a nečekala jsem, že mě bude bavit i o deset let později. Ale stejně jako si jednou za čas dám double cheeseburger z mekáče i hudebně občas “zprasím” fialovým lambem sebevražedného oddílu. A Skrillex byl pro mé náctileté já důležitým interpretem, od něj to šlo na Monstercat a pak deep house, ze kterého to pokračovalo k Nill Garçon, jakou znám dnes.