10+1 = Brian Cook (Russian Circles)

V Russian Circles působí jako baskytarista, dříve byl členem zásadních kapel Botch a These Arms Are Snakes, spolupracoval s formacemi Mamiffer či Sumac. Rovněž publikoval v médiích jako The Stranger nebo Noisey, v roce 2014 vydal román The Second Chair Is Meant for You. A níže se s námi podělil o své nejoblíbenější skladby u příležitosti návratu domovské skupiny do Prahy, kde po vyprodané Lucerně a loňském koncertu v Arše vystoupí v MeetFactory, spolu s chicagskými Pelican.

Morbid Angel – Caesar's Palace

I když jsem měl rád temný a těžký hardcore, jako teenager jsem metal moc neposlouchal. Můj spolubydlící a spoluhráč byl ale velkým fanouškem Morbid Angel a koupil si Domination hned po vydání. Možná jsem už byl připravený díky hardcore ovlivněnému metalem jako Rorschach, takže jsem dokázal ocenit nechutně dobré riffy na jejich čtvrtém albu. A skladba Caesar's Palace mě zasáhla nejvíc. Riffy jsou zvláštní, chvílemi skoro durové a „veselé“, pak Trey Azagthoth zahraje naprosto zvrácené tóny, které atmosféru převrátí do pocitu, že všechno čisté na světě bylo znesvěceno.

Stars of the Lid – December Hunting for Vegetarian Fuckface

Viděl jsem Stars of the Lid na koncertě v Seattlu při turné k tomuhle albu. Neznal jsem je moc dobře, ale byl jsem zvědavý a jako freelance hudební novinář jsem sehnal lístky zdarma. Říkal jsem si, že když mě to nebude bavit, odejdu po pár skladbách. Zůstal jsem celý koncert – naprosto zhypnotizovaný. Dvě kytary a malý smyčcový soubor. Trpělivost a zdrženlivost, které používali, byly pravým opakem toho, co jsem tehdy poslouchal, ale minimalismus jejich hudby mě zasáhl. Donutilo mě to přemýšlet o hudbě úplně jinak.

Craven Faults – Slack Sley & Temple

Stejně jako u jazzu jsem dlouho hledal cestu k elektronice. V devadesátkách moji přátelé poslouchali hlavně IDM – respektuju techniku a kreativitu, ale emocionálně mě to míjí. Spousta technologického kouzlení, méně věcí, které by skutečně pohnuly duší, více mi sedí minimalistická elektronika, která mě nechá rozpustit se v gauči. Osmnáctiminutová skladba od Craven Faults je toho dokonalým příkladem – ledový puls, teplé drony a dvě střídající se basové noty, které vytvářejí napětí. S minimem prostředků dokáže vyvolat silné obrazy. To je skutečná magie.

Guilty pleasure: Rolling Stones – When the Whip Comes Down

Čím jsem starší, tím víc miluju Rolling Stones, možná je to úděl bělocha středního věku. Fascinuje mě jejich mytologie: Altamont, špatné manažerské smlouvy, daňový exil, smrt Briana Jonese, závislosti, napětí mezi Mickem a Keithem. V době Some Girls se sice finančně vzpamatovali, ale Keith řešil drogové obvinění v Kanadě a všechno balancovalo na hraně. Z toho chaosu vzešla dvouakordová punková skladba vzdávající hold gay pouličním hustlerům v New Yorku. „Mama and papa told me / I was crazy to stay / I was gay in New York / just a fag in LA.“