10 + 1 = Kai Zamora (Shy, Low)

Postmetalová čtveřice z Richmondu ve Virginii – Shy, Low – vznikla před jedenácti lety a vydává u Pelagic Records, kde najdeme rovněž jména jako Mono, Envy nebo The Ocean. Další doporučení? Jedenáct milovaných songů pátého, nejmladšího člena skvadry, kytaristy Kaie Zamory. To před koncertem v dejvické Klubovně, kde jim předskočí belgičtí Divided.

Pink Floyd – Echos (Live at Pompeii)

Mistrovský výkon na jednom z nejúžasnějších míst s kapelou na vrcholu. Jedno z nejdrtivějších kytarových sól všech dob (5:35), krkolomný basový groove (7:30) a divoké psychedelické triky ze začátku sedmdesátek dělají z téhle skladby klasiku. Byla na mém seznamu nejlepších songů ever už deset let předtím, než jsem se dotkl kytary.

John Coltrane – Alabama

Další mistr v nejlepších letech. Neuvěřitelně dojemný kus sám o sobě. Nahráno dva měsíce po bombardování baptistického kostela v Birminghamu v Alabamě Ku-klux-klanem, při kterém zahynuly čtyři mladé dívky. Coltraneův smutek vás vezme na šestiminutovou cestu duší zlomené Ameriky.

Andres Segovia – Leyenda

Kmotr virtuózní klasické kytary. Podle mého názoru jediný muzikant, který dává Hendrixovi šanci utéct, když jde o #1. Sám nejsem klasický hráč, ale jeho frázování, vrstvení harmonií a melodické umění byly v průběhu let zdrojem mnohých inspirací.

Queens of the Stone Age – Song for the Dead

Jedno z mých nejoblíbenějších alb vůbec, toto je v tuto chvíli moje nejoblíbenější písnička od QOTSA. Úplně rozbili to, co jsem si na první poslech myslel, že je „těžká“ hudba. Pokud jste to ještě neslyšeli, všechno zahoďte a dejte si to celé hned teď.

Botch – Afghamistam

Jeden z mých velkých teenagerských vlivů se na vteřinu zklidnil, aby nám ukázal svou měkčí stránku a nějak udělal jednu ze svých nejlepších písní. Dokonalý příklad toho, jak jednoduchost a trpělivost můžou při správném namíchání vést k nejkouzelnějším hudebním momentům. Ten groove je prostě FUCKING GOOD.

GZA – 4th Chamber

Nejlepší rapper, nejlepší rapová deska. GZA mi otevřel oči v tom, co by mohl být hip hop, a neustále mě nechával v úžasu nad tím, co jeho génius dokázal udělat s angličtinou. Tenhle song obsahuje i verše od Ghostface Killaha a Killah Priesta. Čtyři minuty textové gymnastiky na olympijské úrovni, špinavých beatů a jedinečného budování vlastního vesmíru. Co se dá na tomhle nemilovat?

Modest Mouse – Cowboy Dan

Živé vyprávění, fantastická struktura a crescendo závěrečného verše, které je nepopiratelně syrové a taky těžké jako nic jiného. Kovboje Dana jsem nikdy nepotkal, ale viděl jsem ho ve svých snech.

Songs: Ohia – Blue Factory Flame

Můj oblíbený kytarista, který tráví asi 90 % času tím, že vůbec nehraje. Strašidelně krásné vokály, jemné, ale účinné harmonie, a dokonalé využití prostoru dělají z celé desky nepostradatelnou součást každého deštivého dne už od základky.

His Hero Is Gone – Cavities

In crust we trust. V sedmnácti bych udělal cokoliv, abych viděl tuhle kapelu hrát ve smradlavém sklepě, stejně jako ve třiceti. Další album, ze kterého jsem mohl vybrat jakoukoli skladbu, teď vítězí tahle.

Kidcrash – The Ground Eats Yo

Jedna z mých nejoblíbenějších kytarových nahrávek vůbec, minometné bicí a screamo vokály, které nedominují. Kapelní chemie mimo žebříčky pro mě byla vždycky nesmírně inspirativní.

guilty pleasure: Bob Marley & The Wailers – Natural Mystic

Ten chlap je legenda a žádná armáda hardcore puristických drsňáků můj názor nikdy nezmění. Wailers jsou absolutní drtikolové, zabijácké muzikantství, kam se podíváš.