10 + 1 = Lucie Redlová

Když zrovna nehraje nebo není někde s kapelou, kterou v rámci své práce booking agentky pro Bum Bum Satori zastupuje, dělá korektury knih. Písničkářka a multiinstrumentalistka Lucie Redlová toho zvládá opravdu hodně – letos na jaře vydala EP Otázky pod producentským dohledem Tomáše Neuwertha, nedávno přidala nový klip Až uzamkneme nebe, tak jsme se jí nabourali do nabitého programu a vytáhli z ní, jaké písně si sama pouští...

Róisín Murphy – Unputdownable (Hairless Toys)

Jedna z mým nejhranějších písní loňského roku. Ten klip mě spíše ruší, ale písnička je úžasná. Chytlavý riff v refrénu mi tak dlouho zněl v uších, až jsem musela vzít kytaru a jak za starých časů si jej naposlouchat a zahrát.

Katarína Máliková – Jedna sestra (Pustvopol)

Nevím, jestli je to tím, že některé písně na albu Pustvopol pocházejí z okolí Telgártu, místa, kde se narodila moje babička a kam, do jejího rodného domu, dodnes jezdím na hory… Celé album a úžasně pestrý projev Kataríny mě ale doslova přikovaly k židli.

Afghan Whigs – Into the Floor (In Spades)

O této kapele jsem věděla už delší dobu, ale až tohle album mě chytlo. Totálně.

Nvmeri – Ghost Town (Nvmeri)

Vím, že slovenská kapela Nvmeri vydala vloni nové album, já mám zatím pořádně naposlouchané jen to první z roku 2013. Letos je snad poprvé uvidím naživo na Všudybudu.

Aneta Langerová – Tráva (Na Radosti)

O Anetě samozřejmě nešlo nevědět, ale desky z období Superstar mi nic moc neříkaly. Nicméně albem Na Radosti si mě úplně získala a od té doby se považuji za její opravdovou fanynku.

Mňága a Žďorp – Některé otázky už si prostě nekladu (Dutý, ale free)

Ano, jsem z Valmezu, ano, poslouchám Mňágu. Ono když vyšlo Made in Valmez, byla jsem ještě malá holka, ale jestli bych měla jmenovat moment, kdy jsem si Mňágu objevila a zamilovala se do ní, tak právě s albem Dutý, ale free (vyšlo v roce 2006). Od té doby mám každou desku a minimálně jednou za rok je musím vidět.

Brian Eno & David Byrne - Life Is Long (Everything That Happens)

Na desku Everything That Happens mě přivedl Martin Knor, který hrál kromě Mňágy pár let i se mnou. Miluju ji celou, ale kdybych měla vybrat jednu píseň, pak tuto.

Dusty Kid – Chentu Mizas (Beyond That Hill)

Mě má každý za folkáče, ale například při práci poslouchám skoro jen elektro a podobné žánry. Některé věci od Dustyho jsou na mě už moc tvrdé, ale tohle „něžné elektro“, nebo věci od Olivera Koletzkeho, můžu.

Hm… - Píseň o přátelství (… to by mohlo být zajímavé)

Hm… jsou moje nejvíc nejoblíbenější česká kapela. Tečka.

Genesis – Afterglow (Wind and Wuthering)

Říkám si, že tu musím dát aspoň jednu „vykopávku“, něco, co formovalo můj vkus někdy před dvaceti lety, takže Genesis, na které jsem byla v Praze (a taky na Collinse ve Vídni). Miluju samozřejmě i Petera Gabriela, toho jsem viděla naživo čtyřikrát, ale na něj už mi nevychází místo…

Beatles – While My Guitar Gently Weeps

No vlastně jestli mám dát vykopávku, musím ještě Beatles. Na těch jsem (na mamčiných kazetách) vyrůstala, pouštím si je dodnes a prostě… Beatles forever.