Aaron Turner v Jednotě

Aaron Turner (ISIS, Sumac, Old Man Gloom) vystoupí sólově v pondělí 7. října v Potrvá. Spolu s ním se můžete těšit na ambientního hudebníka Williama Fowlera Collinse (Sige Records) a kytarového improvizátora Joela Fabianssona aka Nebulosa.

Jedna z největších osobností alternativních mutací tvrdé kytarové hudby. Stopy Aarona Turnera jsou početné i hluboké, ať už se bavíme o kapelách, ve kterých kdy hrál, anebo labelu Hydra Head, který založil, a který - podobně jako Southern Lord anebo Neurot - formoval vkus nejednoho posluchače hlučné (a) hutné hudby. Aktuálně Turnera nejvíce zaměstnávají znovu koncertující Old Man Gloom a zejména Sumac - ultrahutná kapela, dost možná ta nejextrémnější, ve které kdy Turner hrál. Duševní rovnováhu pak navozuje v duu Mamiffer, v němž tvoří po boku své ženy Faith Coloccii. A to není zdaleka všechno: Turner působil i v all-star týmu kapely Twilight, v Greymachine se potkal s dalším pracantem Justinem K. Broadrickem, s Danielem Menchem nahrál společný split - a vydal ho na labelu Sige, který vde spolu se svou ženou. Kdy to stíhá? Taky nevíme, každopádně teď bude mimořádná šance zažít naživo jeho sólové vystoupení.

galerie z koncertu Sumac v Praze zde

Kdy vzniká ze statického zvuku struktura? Jak strohé prostředky mohou předat příběh? Kde jsou hranice slyšeného? Americký hudebník William Fowler Collins se nesnaží o revoluci v (dark)ambientních a dronových principech, jeho přístup k nim je ale značně specifický a – při vší nenápadnosti – až extrémní. Jeho „hudba okolí“ znamená především bytí na hranici, liminalitu, což nejlépe ilustruje právě jeho aktuální deska Field Music. Collins staví skladby na vágně rytmických syntetických smyčkách, které zpravidla zůstávají zvukově velmi syrové a které samy o sobě působí mechanicky – nejsou upravené do hypnotických vzorců. Tahle zvuková a skladatelská nehudebnost je jedním z prvků liminality, který nutí poslouchat nanovo, pozorněji. A to je potřeba, protože nad potemnělými plochami vyvstávají ještě melodické útržky na hranici slyšitelnosti. Je to hudba primitivní a precizní, prostá a složitá zároveň.

Nebulosa je projekt švédského kytaristy Joela Fabianssona, jinak člena kapely Anny von Hausswolff, který pracuje podobně jako Collins s určitou snovou logikou. Ta má ale v tomto případě podobu kytarových improvizací ponořených v reverbu, které se od lyrických meditací – se stopami westernu i sakrálních nálad – přesouvají k hutnějšímu vazbení a dronům. Kouzlo Nebulosy spočívá v dění na okrajích, kde ozvěny zefektovaných sól srážejí do nečekaně bohatých ploch.