Aby Wolf už potřetí v Kopřivnici

Možná jste ji zaznamenali po boku Dessy, kterou už nějaký ten pátek vokálně doprovází na šňůrách. Časem začala její divoké živáky dokonce otvírat vlastním krátkým setem. Nakonec se Aby Wolf rozhoupala jezdit i sólo a úspěch na sebe nenechal čekat.

K silné hiphopové scéně v rodném Minneapolis měla uhrančivě okatá indie popová diva vždycky blízko, její hudební „já“ však brázdí vody žánrově značně odlišné a pokud jde o interprety, které si od malička pouštěla k tělu, jen stěží byste pohledali rozmanitější směsici. Jako malá nejdřív zpívala jen tak s mámou u piana, později se chytla ve školním sboru a v uších jí krom klasiky (Ravel, Debussy) postupně zarezonovaly Janet Jackson i Gloria Estefan. Ale taky Kenny Rogers či Celine Dion a spousta R ´N´ B… Sama však zvolila cestu jinou, zajímavější a o dost méně vyšlapanou.

Dnes nechává na koncertech vyniknout zejména materiál ze své poslední desky, navýsost povedené Call the Rocks. Při poslechu leckoho napadne, že když Aby zmiňuje Björk coby svou nejoblíbenější zpěvačku a umělkyni vůbec, rozhodně si nedělá legraci. Charakter její přízračně éterické hudby určuje robustně čarokrásný vokál, který se fantaskně rozprostírá po nekonečných ambientně elektronických dálavách. Zabloudit mu nedovolí akurátně pěstěné beaty Granta Cutlera (Lookbook), které umně značkují klikatou stezku z hlubokého snu až k opojné všeobjímající katarzi. Když zrovna nehraje, maká na čtvrtém albu a v mezičase se probírá početnými nabídkami k hostovačkám (Martin Dosh, Dark Dark Dark, jazzpopové trio The New Standards, atd). Její reputace ji předchází, ona však zůstává skromná, neexhibující a plně soustředěná na každé slovo, na každý nádech.