Timon Láska | Články / Reporty | 06.02.2024
Forum Karlín se znovu zahalilo do černé. Ve vyprodaném prostoru se představila přední britská jména současného metalcoru Architects a jejich dlouholetí, žánrově blízcí a koncertní spolupracovníci While She Sleeps. Bok po boku tu vystoupili už v roce 2018. Zatímco tehdy se funkce „třetího do party“ ujali melodicky hardcoroví Counterparts, v neděli otevřelo večer liverpoolské progresivní uskupení Loathe.
Metalcore vznikl na pomezí 80. a 90. let jako žánrová fúze kombinující metalové formální techniky s energičností a rytmickými strukturami hardcore-punku, jeho stavebními prvky jsou časté rytmické breakdowny a rozmanité vokály, přecházející od growlu k čistému zpěvu. Punkové motivy, převážně ty ovlivněné ostrovní scénou, se společensko-kritickými texty tvoří bohatou a neustále se vyvíjející metalovou odnož. U nás se těší enormní popularitě a místní fanoušci své oblíbence umí náležitě ocenit.
Z původní sestavy, která brightonské Architects zakládala, najdeme v té současné pouze bubeníka Dana Searla. Jeho bratr a spoluzakladatel Tom v roce 2016 zemřel v pouhých osmadvaceti letech, kdyý posledním songem, který nestihl dopsat, je zároveň jejich nejznámější Doomsday. Kapela mu skladbu s textem „říkají, že ti dobří umřou mladí“ věnovala a stále dokazuje, že se přes jeho smrt dokázala přenést a vydat tři znamenité desky. V rámci metalcoru jsou Architects legendami s mimořádným vlivem na současné kapely, a to včetně předskokanů Loathe, kteří tohle naživo explicitně potvrdili ústy frontmana Kadeema France.
V jedinečně intimních textech Architects reagují na společenská témata, křehkost a dočasnost života a v poslední době i nežádoucí přítomnost člověka na planetě. Kritické vokály Sama Cartera nejsilněji rezonovaly na albech All Our Gods Have Abandoned Us a také For Those That Wish to Exist, ze kterého sestávala víc než polovina aktuálního setlistu. Oproti ranému chaotičtějšímu zvuku dnes akcentují instrumentální vyváženost a precizní rovnováhu mezi klidnými a zběsilými polohami, které jsou pro současný metalcore charakteristické.
Do Prahy si Architects kromě zvukově i rytmicky vyšperkovaného, více než devadesátiminutového vystoupení přivezli také spektakulární vizuální doprovod. Tomu dominovaly dystopické animace na dvou širokých obrazovkách vyvýšené stage, které podpořila pečlivá světelná podívaná plná ostrých barev a stroboskopů. Bylo cítit, že technická preciznost je pro Architects stěžejní, v některých chvílích se od ní ale hudebníci nezvládli oprostit a hudební projev působil až příliš stroze. Většině lidí to příliš nevadilo, nasazení davu při skladbách méně známých (Gravedigger) i populárních (kromě zmíněného Doomsday i přídavkové Animals) bylo cítit daleko za hranice Fora.
Vystoupení While She Sleeps působilo více syrově a nekompromisně. Jejich třičtvrtěhodinový set se nesl ve znamení agresivních kytarových riffů s ostrými prvky zkreslení a elektronickou produkcí v pozadí, tedy trendu, kterému jde žánr v posledních letech hodně naproti. Dynamický projev ale kolísal díky horšímu ozvučení, kdy se vokály Lawrence Taylora a Mata Welshe ztrácely na své typické ráznosti.
Zatímco Architects se tu představili před pěti lety, While She Sleeps se k nám vrací častěji: v roce 2019 se zhostili jedné z headlinerských rolí na táborském Mighty Sounds, o tři roky později se představili jako předskokani Parkway Drive. Není se čemu divit: fanoušci While She Sleeps milují a kapela jim lásku opětuje, a to i přesto, že reakce na jejich předskakování Architects byly vlažné. Nahradili totiž vycházející a na Grammy nominované Spiritbox, kteří tuzemskou zastávku na turné vynechali kvůli účasti na galavečeru prestižních cen.
I přes nekonzistentní kvalitu zvuku zažilo vyprodané Forum Karlín jeden z nejlepších metalových koncertů za posledních pár měsíců, obě kapely navíc již znají datum dalších českých vystoupení: Architects se v srpnu objeví na Brutal Assault, While She Sleeps zase na stále populárnějším FajtFestu.
Architects (uk) + While She Sleeps (uk) + Loathe (uk)
4. 2. 2024 Forum Karlín, Praha
foto © Nina Vocelová
Filip Peloušek 25.07.2024
Nejsem na Colours poprvé, ale za sedm let mé absence jsem zapomněl, jak monumentální areál je, a hlavně, kolik lidí se v něm pohybuje.
Ema Klubisová 24.07.2024
Po Bear Stone sme sa odviezli do Záhrebu, kde sme prespali u kamaráta, snažiac sa pozliepať štyri dni festivalových dojmov do jedného koherentného textu a fotogalérie.
Dantez, Michal Mikuláš 21.07.2024
Sobota s Jamesem Blakem coby hlavní hvězdou věští, že se letošní konec ročníku bude za poklidnějšího rozjímání...
Dantez, Michal Mikuláš 20.07.2024
Pátek, středobod festivalu, srovnávání stavů.
Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024
Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.
Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024
Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.
Timon Láska 17.07.2024
Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.
Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024
Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.
Václav Valtr 16.07.2024
Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.
Aneta Martínková 15.07.2024
Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.