Asuna & Gurun Gurun společně, koncertně

Japonský toydronový kouzelník Asuna a kapela Gurun Gurun vyrážejí na společné červnové koncerty. Zároveň vychází na novém labelu Jipangu stejnojmenná deska terénních nahrávek, které zaznamenal Jára Tarnovski aka Prosoxi Skylos v průběhu loňského japonského turné Gurun Gurun.

Asuna je hudebník, výtvarník a performer z japonského města Kanazawa. Studoval výtvarné umění na Tokyo Zokei University, zvukovým instalacím a koncertování se věnuje od roku 1999. Pro Asunovy koncerty je typické používání nepřeberného množství klávesových nástrojů a elektroniky: starými varhanami počínaje, přes všemožné modely japonských keyboardů Casio až po zvukové hračky pro děti. Jeho živé performance mají nejbíže k experimentální drone music, v Asunových skladbách jsou ale k nalezení i vlivy lo-fi popu, freak folku, noisu, punku, minimalismu nebo tokijské improscény onkyo.

Asunovo zřejmě nejúspěšnější album Flowers z roku 2009 je možné vnímat jako soundtrack k eskapistickým snům mnoha současných Japonců. Zvukové koláže z terénních nahrávek, akustických nástrojů, laciných kláves a bicích automatů vyvádějí posluchače ze řvoucích ulic japonských velkoměst na venkov, do parků a květinových zahrad. Jeho nejnovější desky Aihara 1825, City Heim Kiri B-207 a Valya Letters se nesou ve znamení minimalismu a dlouhých syntezátorových dronů. V poslední době se Asuna věnuje zejména dvěma zvukovým instalacím: 100 Keyboards a 100 Toys, s jejíž "přenosnou" verzí právě vyráží na evropské turné. 24. června vychází na labelu Home Normal nová Asunova deska Tide Ripples.

Gurun Gurun existují od roku 2007 (v současné sestavě od roku 2009) a od počátku je jasné, že poradit si s jejich produkcí a nějak ji reflektovat bude těžký oříšek. Jde vůbec o kapelu? Hrají nějaké skladby, nebo je vše založeno na improvizaci? Na pódiu uvidíte čtyři muže skloněné nad stoly plnými různých zařízení, kabelů, nástrojů, elektroniky i podivných předmětů, jak produkují pomalé repetitivní melodie a vytvářejí hypnotickou minimalistickou náladu, která připomene pád do nějaké podivné červí díry plné zvuků i jemných dívčích vokálů, jež vás ovšem nemilosrdně vtáhne dovnitř, přinutí zhroutit se sami do sebe a vstoupit do jednoho z paralelních vesmírů.

Další důležitá věc je, že pány Knoflíčka, Tarnovského, Ježka a Federsela navíc kromě nepochybné hudební invence charakterizuje intuitivní spřízněnost s japonskou kulturou: je to možná trochu zvláštní pro čtveřici ze středu Evropy, ale svět je dnes prostě takový: vzdálené kouty světa si jsou blíž než kdy jindy a člověk se může cítit doma tam, kde najde spřízněné duše. Gurun Gurun se prostě podle mnohých vyjadřují "japonským" způsobem lépe (nebo minimálně stejně dobře) jako Japonci, ale přesto zároveň i jinak, "evropsky", každopádně ale zcela překvapivě a osobitě. Svědčí o tom lavina příznivých recenzí po celém světě, kterých se dočkalo už jejich první album, a přízeň kritiků nijak nepolevila ani na jaře 2015 po vydání druhého alba Kon B. Namátkou: Jejich hudba vytváří rovnováhu mezi zvuky přírody a počítačovou dekonstrukcí (Foxy Digitalis), nebo: Tato deska není pouhé album, je to prostě zážitek (Anthem Review), případně: Na tohle se dá říct jenom: wow! Musíte to prostě slyšet (Cyclic Defrost). Kon B byl také zařazen mezi nejlepší desky roku 2015 podle výběru prestižního serveru Headphones Commute – a to už je docela velká věc.

Jipangu je první album vycházející na stejnojmenném labelu Járy Tarnovského. Čtyřicetiminutová koláž vznikla z nahrávek, které Tarnovski aka Prosoxi Skylos zaznamenal v průběhu loňského japonského turné Gurun Gurun. "V Japonsku jsme hráli prakticky každej den, takže to bylo hlavně o neustálých přejezdech šinkanzenem. Přesto se mi nějakým zázrakem podařilo pořídit několik hodin záznamu z ulic, barů, obchodů, parků, ale i z pačinko herny nebo ze zenové zahrady. Jipangu je vlastně takovej zvukovej deník kapely na cestách. Ale třeba to může kromě nás zajímat i někoho dalšího."