Audiotrauma Fest se vrací do města

Po pěti letech ticha se v září znovu otřese pražské podzemí. Audiotrauma Fest, jeden z nejvýraznějších evropských svátků post-industriální a experimentální elektroniky, se vrací do města, kde před několika lety skončila jedna kapitola jeho příběhu. Audiotrauma Fest 2025 se uskuteční 26. a 27. září a Praha se znovu stane epicentrem evropského post-industriálu. Warm-up proběhne v komorním prostředí klubu Recykl. Vrchol přijde v sobotu v Subzero.

Projekt producenta Fade Kainera, založený v New Yorku roku 2014; později fungoval i jako duo s Denmanem C. Andersonem. V posledních letech působí z Berlína a skládá industriální elektroniku na pomezí EBM a techna s temnou atmosférou. Debut Blue Moon Blood (2017, Translation Loss) upevnil jeho pozici, následná alba Beneath the Whelm (2020, Metropolis) a Threat (2022, Sonic Groove) posunula zvuk k těžším rytmům i klubové intenzitě. Naživo nabízí Statiqbloom fyzicky přesvědčivý set, kde stroje i publikum pulzují jako jeden organismus. Francouzské duo Mathieu Caudron & Xavier Guionie kombinuje industriální noise, rytmickou preciznost a živé bicí do hudby, která je surová i hypnotická. Alba Necessary Violences (2017) a Postmodern Therapy (2021) ukazují, jak dokážou přetavit agresi v rytmickou katarzi. Spolupráce s MORIS BLAK posunula jejich sound k dalším extrémům. Naživo působí Moaan Exis jako proud energie – koncentrovaný rituál, který vtahuje publikum do tranzu.

Za projektem Sonic Area stojí Arnaud Coëffic alias Arco Trauma, spoluzakladatel Audiotraumy a člen Chrysalide. Sonic Area od debutu Mental Imaging (2003) osciluje mezi ambientem, IDM a industriální elektronikou s kinematickým nádechem. Nahrávky jako Music for Ghosts (2011, Audiotrauma) a Ki (2014, Ant-Zen) ukázaly jeho schopnost spojit jemné vrstvy s tvrdšími beaty. Nové album And Shadow (2024, Audiotrauma/Ant-Zen) posouvá zvuk k minimalistickému technu – chladnějšímu, ale hluboce působivému.

Imminent, belgický producent Olivier Moreau, původně pod jménem Imminent Starvation, patří k průkopníkům evropského rhythmic noise. Od 90. let vydává na Ant-Zen alba, která definovala žánr: Human Dislocation (1998), Nord (1999) nebo Cask Strength (2004). Typické jsou mohutné basové pulzy, vrstvy zkreslení a architektonický přístup k rytmu. Imminent je dodnes synonymem extrémní elektroniky. Pražská kapela M.A.C. of MAD se vrací po letech s deskou Keep Music Evil. Od 90. let spojuje digitální hardcore, industriální metal a punkový vzdor. Jejich hudba je konfrontační a intenzivní, s kytarami, elektronikou a vokály, které se střídají mezi hrubostí a katarzí. Nové album Keep Music Evil (Audiotrauma, 2025) je zároveň symbolem znovuzrození – pro kapelu i pro label Audiotrauma.

Sólo projekt Michala Milka míchá industrial s tvrdým dubstepem/breakcorem a kovovým drivem — nekompromisní elektronika, která stojí na hutném zvuku a přímém dopadu. Debutové EP Don’t Believe In No Ghosts (Audiotrauma, 2019) ukotvilo rukopis: těžké beaty, zkreslené synťáky a neurotická energie, která funguje ve sluchátkách i na pódiu. Naživo sází Bolehlav na intenzitu a přesně řezaný chaos.

Dark ambient veterán Schloss Tegal patří mezi průkopníky žánru od konce 80. let. Jeho tvorba se inspiruje psychoanalýzou, okultismem a „skrytou historií“ moderní doby. Alba jako The Myth of Meat (1990) nebo Oranur III – The Third and Final Report (1997) se stala zásadními referencemi dark ambientu. Schloss Tegal nepracuje s hlasitostí, ale se sugescí – jeho hudba se zarývá pod kůži spíš šeptem než hlukem. Bunkerer, projekt Vojty Líby, který přináší nejmladší a nejtvrdší hlas české scény. Jeho hudba vychází z industriálního dědictví regionu a spojuje noise, EBM a DIY punkovou energii. Naživo kombinuje projekce, masky a syrovou elektroniku do klaustrofobní performance, která spíš než koncert připomíná improvizovaný rituál.