Chorobopop: Lidi tady žijou a nezmizí

Návštěva Rožnova pod Radhoštěm mě vybízela nejen k nahlédnutí do zásadního nádražního bistra a dalších kulturních objektů, ale také k setkání s kapelou, o které je v posledních letech slyšet víc a víc. Aby ne, když se u nich potkává energie, písnička s punkem a nevšední, nebývale obrazné, často subversivní texty takzvaně o něčem. Přidejme pohled na věc daný slušnou historií všech tří členů v řadě zásadních, ostřejších kapel doby minulé. Chorobopop. (Druhou část rozhovoru najdete ve Full Moonu #143 .)

Potkáváme se v Rožnově. Jste všichni odtud?

Ctib: Já pocházím z českopolského pomezí, ale žiju v Rožnově od raného dětství. Teď teda na Hutisku, to je vesnice kousek od Rožnova.

Keč: Já jsem z Orlové, ale s Rožnovem jsem spojený od dětství. Narodila se tu moje mamka, máme tu rodinu, vazby. Nějak se to celé setkalo, náhoda přispěla, že ženu mám z Rožnova. A tak jsem se tu vyskytl, zakotvil a vůbec mi to nevadí. Zay je ale jediný rodilý Rožnovák.

Zay: Takhle jsme se setkali v předchozí kapele, Telefonu. Se Ctibem se známe od mých asi patnácti, to mu bylo tak dvacet. A Keč se připojil kolem roku 2010. Zajímavé na tom je, že když poprvé slyšel Telefon, ve kterém jsme tehdy byli já a Ctib, tak si říkal, tyvole, i tady v Rožnově hrajou takovouhle muziku, to musím zažít.

Keč: Byl to šok. Akce Ein Kessel Buntes, U Jánošíka, můj první koncert před lidma se skupinou Playback Revival. To bylo před Silvestrem v roce 1997 a šlo o každoroční přehlídku regionálních kapel různého ražení. Kromě mojí kapely tam hráli Telefon, a to jsem viděl poprvé v životě takovou palbu. S punkem jsem přišel do styku už v 80. letech, ale spíš na rádiových vlnách. Naživo moc ne.

Zay: Ono to bylo asi půl roku předtím, než se rozpadla první inkarnace Telefonu. Bylo to rozjeté, našlapané vystoupení, i když dost noisové, a pak Telefon přestal hrát.

Ctib: To bylo v roce 1998.

Zay: Když mi bylo 24 let, 24. května, tak mě vyhodili z Telefonu a ten se záhy rozpadl.

Ctib: Hráli jsme pak v jiných kapelách, ty se rozpadly a my si řekli, že dáme Telefon zase dohromady. Byli jsme tři z původní sestavy a chyběl basák. Tak jsme zavolali Kečovi, ten přišel a tohle začlo.

Keč: Hrál jsem ve dvou kapelách a hodně se rozmýšlel, jestli vzít ještě třetí. To byl ten Playback Revival a pak ještě taková místní legenda Černí berani, tam jsem byl taky trochu injektován. Viděl jsem poslední koncert Co-ca, který byl v Železe v 2009, pak byla pauza a potom mi zavolali, abych přišel, shodou okolností do Železa (pohostinské zařízení na rožnovském náměstí, pozn. aut.).

Což je Železo na náměstí, jakási centrála...

Keč: Ano, v té době to byla centrála, která spojovala hudební osudy. Šel jsem do toho, protože Telefon i Co-ca se mi hudebně líbili a bylo pro mě velmi lákavé do toho vstoupit. Důležité je zmínit, že jsme sice založili kapelu, ale nejmenovala se Telefon. Ten název vznikl až o pár měsíců později. Dali jsme dohromady skupinu, hráli, zkoušeli. A mám pocit, že Leňa, partnerka od Fekála, řekla při poslechu nějakého dema ze zkušebny, vždyť to zní jako Telefon.

Historické konotace. Četl jsem nedávno knížku od Sisiho, kde popisuje osobní historii, vztah vážící se k západočeský scéně kolem Chebu, Plzně. Co když to nějak vztáhneme k Rožnovu a okolí?

Ctib: Já nevím, jestli to jde porovnávat. Rožnovská punková scéna rovná se začátek devadesátých let, to mi bylo něco přes dvacet, echt pankáčům těžce pod dvacet. A vznikla tu jedna kapela, 77, později Complicité Candide, a ta sem vnesla muziku, i myšlenky a étos, který pro mě byl nový. Já tam naskočil pozdějc. V tu dobu se kolem toho nahromadilo dost lidí, kteří začali tvořit kapely a vznikla celá scéna. Měli jsme zkušebnu v jedné z garáží v takové té garážové kolonii u sídliště, a tam jsme krom zkoušení dělali i koncerty. Bylo to důležité místo, ale trochu jiné než pozdější Vrah, ke kterému míříš. Vrah vznikl tehdy, což je z dnešního pohledu až kuriózní, kdy na garáž začalo chodit tolik lidí, že se tam jednak nevešli, což nebylo tak těžký, jednak celá ta skrumáž se spojovala s takovým randálem, že začaly problémy. S městem, policajtama. Tak jsme hledali místo, kam se vejde víc lidí, což je úsměvné z dnešního pohledu, kdy místa spíš zápasí o to, aby lidi vůbec přišli.

Zay: Prý ať vypadneme z garáže, protože to není kolaudované na věci, které tam děláme. Tak jsme řekli městu, hele, dejte nám teda prostor, protože ti lidi tady žijou a nezmizí odsud. Nic nám nedali, ale paralelně k tomu jsme ho sami hledali, našli, pronajali a vznikl Vrah. Fungoval čtrnáct let.

V Rožnově ale dneska funguje Téčko, ne?

Ctib: Jo, ale to je něco jiného. S Vrahem je tam spojitost v postavě Martina Valáška, což je borec, který s náma dělal na Vrahu. Jeho výhoda byla, že projezdil celé devadesátky s punkovejma kapelama po světě. Měl hromadu kontaktů na lidi a oni na něj... Takže v z devadesáti procent zajišťoval dramaturgii a teď dělá dramaturga ve Vrátnici. Což je jiná pozice, protože má širší rozptyl.

Zay: Má zadání od šéfa, nedělá jen čistě alternativní věci. Vtipné je, že kdysi Telefonu slíbil, že jim vydá desku a strašně se to vleklo, několik let (Martin Valášek už v té době provozoval vlastní label Malárie Records, pozn. aut.)*. Když jsme jeli s Telefonem turné, někdy v 1997, tak ta deska, Háková panenka, pořád nebyla, ale on se k nám stejně připojil do auta na tour. Vznikla pak třeba písnička Svlíkni slipy, Martine Valášku.

Ctib: Vzniklo několik mstivých písní.

Zay: Protože jsme byli nasraní. A ve chvíli, kdy s náma odjel část turné, jako by načerpal novou krev, což je fakt, protože bydlel v Polsku, až pak zakotvil v Rožnově. Kapela ho uhranula natolik, že mu stálo za to změnit místo k životu a usadit se tu.

Ctib: Nicméně zatímco Vrah byl punkové doupě, Vrátnice je oficiální klub a je to v pořádku.

Zay: Má krytý záda, zatímco Vrah neměl.

Spalo se na Vrahu?

Ctib: Jednu dobu tam i pár lidí bydlelo, mělo to trochu squaterský rozměr. Jinak se tam spávalo po koncertech. Ne vždycky, to záleželo na kapacitě a rozpoložení pořadatelů po akci, ale dalo se tam přebýt do ranních vlaků. Teď jsem se zrovna potkal s klukama, co tam jezdili dřív, a říkali, že na začátku to takto ještě nebylo. Že odešli ve dvě hodiny, stepovali před nádražím, kde byla zamčená čekárna, byla kosa, sníh a tak. Pak se to změnilo, protože jezdilo hodně přespolních.

Dá se tu najít nějaká podobnost s Futrou v Orlové?

Ctib: Futra je spřízněný prostor, ale bylo a je to něco jiného. Je to nízkoprahové centrum, má více přesahů do města jako takového. Vrah to měl hozené jinak, bylo to punkové doupě, které chtělo mít přesahy kulturní, ale i politické. Jestli je to srovnatelné, tak v tom, že obě místa nevznikla odshora coby předepsaná iniciativa, ale z potřeby lidí.