redakce | Články / Seriály / / 10+1 | 17.07.2020
Spojení „český bluesový písničkář“ se příliš často neobjevuje mimo okruh žánrových médií či periodik, ovšem Jan Fic zaujal svým albem Město natolik široké publikum, že si vysloužil pozvání i na festival Colours of Ostrava. Ten se letos sice neodehraje, ale Fic si na nedostatek koncertních příležitostí stěžovat nebude. Už příští týden ho můžete vidět a slyšet v Poličce na tradiční akci Colour Meeting, v srpnu na TrutnOFF BrnoON Festivalu a v září třeba na námi vyhlížené kolaboraci UniMoon, což je večer spojující v pražském Kaštanu magazíny Uni a Full Moon. Překvapí vás Jan Fic výběrem svých srdcovek?
Robert Křesťan – Na španělských schodech
Když jsem si přečetl zadání na deset songů, tenhle mě z nějakýho důvodu napadl jako první. Miluju Křesťanovy texty a neuchopitelnou, nadžánrovou energii kapely Druhá tráva. No a v textu téhle písničky je pro mě všechno - stesk, vztek, bezradnost, ale i obrovská touha po životě a síla. Je to pro mě zásadní věc.
Taj Mahal – Strong Man Holler
Tenhle chlápek s pitomým pseudonymem, odkazujícím na jeho indicko-afroamerické kořeny, dělal vždycky blues jinak a po svým, ale tahle záležitost mě pokaždý převálcuje a rozpráší jak popel z cigára. A pokaždý se mi to líbí o trošku víc.
Michael Jackson – Smooth Criminal
"Annie, jsi v pořádku?!" Hele, říkej si, co chceš, ale na světě je málo větších profíků a dříčů, než byl Majkl. A ty písničky neuvěřitelně šlapou a nakopnou mě, ať je mi sebehůř. A i když se mu v tomhle živáku pokazil mikrofon (jo, zpíval naživo) a jednomu tanečníkovi se zasekla bota při legendárním náklonu, je to TOP performance.
Karel Plíhal – Provazochodecká
Plíhala mám moc rád. Největší introvert s bohatým vnitřním světem, skvělej kytarista, album Nebe počká. Škoda jeho nemocných rukou. No a tahle písnička je hodně intimní a syrový vyznání. „Srdce sebou háže jako zajíc v pytli, kdo si o ně řekne? Kdo z vás si je koupí za dvě něžné paže, které by mě chytly, až noha se mi smekne a dav se rozestoupí?“
Tom Waits – Bad As Me
Toma Waitse bych tady taky mohl vyjmenovat od A do Z, ale prostě mě jako první napadlo tohle. Kromě toho, že aranž a zvuk samotný jsou fakt hodně badass a klip je nesmírně symbolickej a naprosto bláznivej, tak obrazy v textu mě rozbíjí na kusy. „Když do mě řízneš, krvácím. Jsi prostě stejnej sráč jako já.“
Leonard Cohen – Going Home
Poslední dvě alba tohohle básníka, poslední teda už posmrtný, byly neskutečná síla. Ale tuhle písničku miluju skrze její smířlivost a nádhernou kombinaci stárnoucího hlasu s nádherně cizelovanýmy ženskými vokály.
Gorillaz – Saturn Barz
„Gorily“ jsem měl vždycky rád. Tenhle song ve mně zůstal nějak zaseknutej a doporučuju kouknout na klip. Úzkost, psychóza, spánková paralýza a stravovací potíže... Že by „lidovka“ nové generace?
R.L. Burnside – Hard Time Killing Floor
Zase něco z blues, ale zase trochu jinak. Stárnoucího, spíš lokálně známýho vidláka z Mississippi se chytne producent a udělá z jeho bezzubýho povídání a neotesanýho hraní na kytaru parádní, atmosférickou elektro desku. Pusťte si to a plujte si na vlnce. Prosím.
Kittchen – Pod Prahou
Promiň, kamaráde, ale tenhle vál je tak šíleně sugestivní a silnej, že se člověku prolíná, jako většina Kittchena, do všech koutů bytí. A klip byl pro mě tak šokující, že ho nemůžu vyhnat z hlavy ani po letech! Děkuju.
Norah Jones – Don't Know Why
Každej občas potřebuje obejmout a pohladit. Tohle je moje objetí a pohlazení sbalený na cesty.
plus jedna:
Malina Brothers – Rychlejší koně
A protože člověk není jen klubko vážných témat a smutku a já byl odkojenej trampským hnutím, folkem a českou „country“ muzikou, musím říct, že mezi žánrově čistýma kapelama je pro mě tohle absolutní špička, i když je to možná tak trošku parodie, ale se vší úctou.
Jan Fic
Facebookový profil
živě:
Colour Meeting 2020
24.–25. 7. 2020
fb event
Polička
UniMoon
12. 09. 2020 15:00
Kaštan, Praha
fb magazínu
redakce 27.04.2023
Učil se u Barryho Harrise nebo Chrise Andersona, doprovází jména Meshell Ndegeocello nebo Avishai Cohen a v Brně vystoupí s Donnym McCasslinem. Co poslouchá nejraději?
redakce 24.04.2023
O své nejoblíbenějších songy se s námi podělil bubeník psychedelicko blues-tranceové skupiny My Baby, Joost van Dijck.
redakce 16.04.2023
Když se mluví o Izzy, skloňujou se jména jako Patti Smith, Debbie Harry nebo PJ Harvey.
redakce 30.03.2023
Spojování neobvyklého lze vyčíst i z jeho výběru desítky nejoblíbenějších skladeb, v němž vedle sebe najdeme jazz, elektroniku i hardcore.
redakce 12.03.2023
Robin Kvapil uvádí do kin svůj nový film More Miko, ale znát ho můžete i ze skupiny To žluté, co máte na kalhotkách. Jedenáct oblíbených písniček.
redakce 20.11.2022
Za Elektro Guzzi nám prozradil svých deset nejoblíbenějších tracků kytarista Bernhard Hammer.
redakce 09.11.2022
Press Club se za týden představí v Chapeau Rouge, a tak jsme se zaměřili na hudební vkus bubeníka Franka Leese.
redakce 07.11.2022
Člen kolektivu sdruženého kolem kultovního labelu XKatedral střídá klidné okamžiky s drtivou hlasitostí. Co ho v jeho kreativitě inspiruje?
redakce 16.10.2022
Postmetalová čtveřice z Richmondu vznikla před jedenácti lety a vydává u Pelagic, kde najdeme jména jako Mono, Envy nebo The Ocean. Zahrají v Klubovně.
redakce 12.10.2022
Říká se, že jde o vůdčí postavu tuzemské jazzové scény a má to svoje důvody. David Dorůžka vystoupí na festivalu Jazz Goes to Town, posloucháme jeho formativní skladby.